iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
OD ZEMĚ K NEBESŮM
příroda a architektura

Radek Kučea
Peruc
Galerie u Plazíka

31. 8. - 3. 11. 2024
Výstava fotografií lounského autora, který si zamiloval pohled na svět skrz hledáček fotoaparátu.
Vernisáž výstavy 31. 8. 2024 v 15 hod.
Otevřeno so, ne, sv od 10 do 17 hod.
PLAKÁTEK

Josef Dvořák
a Marie Formáčková
kino Peruc
Pátek 8. 11. 2024
19 hod.

Zábavná talk show
Vstupné 150 Kč
PLAKÁTEK

Herní odpoledne
s deskovkami

Peruc - knihovna
11.11.2024
16:30 - 18:00 hod.

Příjemný odpoledne u deskových a karetních her.
PLAKÁTEK

Vánoční tvoření
Peruc - knihovna
16.11.2024
14:00 hod.

Knihovna a R&DF vás zvou na tvoření vánočních ozdob, svícnů, dekorací a dalšího.
PLAKÁTEK

Recykliteratura
Města a obce čtou

Peruc - knihovna
2.12.2024
17:00 hod.

Kreativní dílna s lektorkou Karolínou Homonai.
PLAKÁTEK

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Kino Peruc

Buffalo Kids
Neděle 3. 11.
15:30 hod.

Animovaný, dobrodružný. Irští sirotci Mary a Tom připlouvají do New Yorku a doufají, že je čeká nový, lepší život po boku strýčka z Kalifornie. Jenže strýček je v přístavu nečeká. Co teď? Mary a Tom udělají jedinou možnou věc. Rozhodnou se za strýčkem vydat sami, i když to znamená cestu přes celou Ameriku. Nemají ani floka, připojí ke skupině sirotků…  Španělsko / 2024 / 82 min.
Mládeži přístupný

Vstupné 50 Kč

Já, padouch 4
Neděle 17. 11.
15:30 hod.

Animovaný, dobrodružný, rodinný, komedie. Nejslavnější animovaný zlosyn se vrací! Ve čtvrtém díle série Já, padouch byste nechtěli být v Gruově kůži. Nejen že do jeho už tak velké rodiny přibylo další dítě, které mu brnká na nervy. Z vězení navíc uprchnul jeho letitý nepřítel, který má na Grua a jeho rodinu opravdu velkou pifku. USA / 2024 / 94 min.
Mládeži přístupný

Vstupné 50 Kč

Sobík Niko: Cesta za polární září
Neděle 24. 11.
15:30 hod.

Animovaný, rodinný. Sobík Niko celý život sní o tom, že se jednou stane vánočním sobem v Santově letce přesně jako jeho tatínek. Má to přece v genech! Netuší však, že se na volné místo v sobím spřežení hlásí i Stella. Přestože jsou rivalové, Niko se s ní spřátelí a prozradí jí kód pro vstup k vzácným Santovým saním. Netuší však, že Stella svou přízeň jen předstírá a ve skutečnosti chce saně ukrást a zničit tak Vánoce. Finsko-Německo-Irsko-Dánsko / 2024 / 86 min.
Mládeži přístupný

Vstupné 50 Kč

MIKI
Pátek 29. 11.
19:00 hod.

Thriller, drama, akční. Příběh muže, který se vrátí ze zahraničí zpět do své rodné vesnice, do země, která se rychle mění a ve které se otevírají nové velké možnosti i v oblasti organizovaného zločinu. Miki, původním povoláním řidič autobusu, v sobě postupně objeví a aktivuje schopnosti k tomu, aby vybudoval jednu z největších a nejobávanějších mafiánských skupin v zemi. Slovensko-Česko / 2024 / 106 min.
Nepřístupný do 15 let

Vstupné 100 Kč

_:_:_:_:_

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA
Serzona skončila.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
sezona skončila
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč
Tradiční výstavní prostory doplněné o výstavu v podkroví.
PLAKÁTEK

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
sezona skončila
červen - září, úterý - neděle 10.00 - 18.00 h.,
květen a říjen, pátek - neděle 10.00 - 18.00 h.
 
PLAKÁTEK

Hudba ve Smolnici
Smolnice
PLAKÁTEK 2024

 

 
You are here: Hlavní strana arrow Historie arrow Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 1
Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 1
Napsal Svobodný Hlas   
Čtvrtek, 18 srpen 2011

    Pamětníci jistě znali truhláře pan Krupku, který bydle v roháku v prvé ulici v Edenu na Peruci (později samoobsluhu, holičství, spořitelna). K němu jezdíval jeho vnuk Zdeněk Ladra, známý lounský malíř. Nedávno vyprávěl pro Svobodný hlas příběh svého života a s jeho svolením i díky redakci týdeníku jej v sedmi pokračováních předkládám i vám.

To nádherný podzimní čpění s troškou hnití, taková je vůně mýho dětství

V pražské Galerii Pecka vystavoval Zdeněk Ladra. Šestadvacet roků žijeme v jedné ulici, ale spřátelili jsme se teprve loni, když jsme jeli do Prahy na výstavu Zdeňka Sýkory v Mánesu. Od té doby mě Ladra nepřestává fascinovat. Důvěrnou znalostí Lounska, jímž se doslova prosaměl. Náruživostí, s jakou duši krajiny vtěluje do obrazů. Upřímností, s níž každému naservíruje svou pravdu.  . A taky tím, jak žitou samorostlou mluvou intuitivně vyhmátne jádro, protože nic míň ho nezajímá... Požádala jsem malíře, aby se podělil o svůj životní příběh. Potěšilo mne, že svolil. Vydejme se tedy spolu se Zdeňkem Ladrou za jeho nejstaršími a nejsilnějšími  zážitky.

Zdeněk Ladra u dědečka na Peruci „Jsem na Peruci na dvoře u dědy. Drobný školkový capart. Mám červený kamaše, červenou čepici. Děda má krocana, velkýho jak dětský kočárek, dvakrát většího než já. Zvíře mě zmerčilo, skočilo na mne a už mě rychtuje. Ležím na zemi, řvu, hubu plnou písku. Děda čapne sekyru, hned s krocanem na špalek a prd, krocan hlavu dole. Druhej den je z něho slavnostní oběd.
A další silný zážitek, taky u dědy. Jsem maličkej a hraju si na písku. Najednou vodvírají vrátka dvě cikánky. Takový ty echtovní, hodně prsatý, v kytkovanejch sukních, brokátový halenky. A prej chlapečku, vokaž nám babičku, chcem koupit vajíčka. Jedna jde se mnou do kuchyně, druhá okouní na dvoře. Babička otvírá špajz, tam sto vajíček, a kolik jich chcete, no tak pět, paňy. To už na dvorku divoce kdáčou slepice, lítá peří, bordel, kroucení a křupání krků. Babička volá, táto, táto, kradou nám slepice. Děda popadl bejkovec, přibíhá ke vrátkům, zamyká, a tím bejkovcem ty zlodějky tříská a řve, vy svině zlodějský. Ženský ječí a řvou a plazí se ve slepičincích a do toho křičí babička, táto, tatínku, nech je, dyk je zabiješ. Děda je úplně zvixoval, že na nich rozsekal sukně. Pak smotal bejkovec, odemkl a řekl, táhněte, a můžete si na mě jít stěžovat. V životě už se mu nic neztratilo. Tyhle lidi tam už nikdy nepáchli. A to v tý době tábořili za vsí nad dnešní Benzinou.
A ještě jeden obrázek. Děda truhlář dělal i rakve. Ještě nenatřený je měl na půdě. Pro mě s bráchou to byly vlastně takový necky z bílýho dřeva, jedny hlubší, druhý mělčí. Nanosili jsme si do rakve piliny a koťata, a vesele jsme si tam hráli.
Vlčák César voněl ořechovým listím Dědeček míval vlčáka Césara.  Dával mu popruhy a zapřahal ho do žebřiňáčku. Pes tahal trávu, burgán, chrást. Občas mě s bráchou posadil do žebřiňáčku a pes nás táhl. Byl to takovej nádhernej oddanej trouba. Měl boudu vystlanou ořechovým listím, to aby se ho nedržely blechy, a pěkně po něm voněl. A já k němu do boudy chodil pěkně po obědě spát. Hřáli jsme se navzájem. Ten pocit toho zvířecího tepla, který jsme si předávali, byl nádhernej. Umřel ve třinácti a mně bylo taky třináct. Pochovali jsme ho s dědou za včelínem.
Moc rád jsem courával v peruckým parku, úplně nejradši na podzim. Naše školka byla hned vedle bytu malíře Emila Filly. Já chodil do školky a za zdí maloval Filla. Chodili jsme na procházky po parku, brodili se listím. A ta vůně. Kam se serou všechny dijóry a adidasy. To nádherný čpění s troškou hnití. Ta vůně, to je na celej život. Les voní. Voda voní, voní řeka. Ale nejvíc mi voní tohleto čerstvý spadaný listí. A každej podzim si připomínám vůni mýho dětství.
Tenkrát jsme to listí sbírali do pugétů a měli malovat. A já se s tím už tenkrát nepáral. Na papír jsem vylil červenou barvu, otiskl na druhej papír, přidělal šťopku, a bylo. Všichni ostatní mastili ten svůj jeden list a já jich měl takhle namalovanejch hned dvacet. A ve školce jsem měl symbol domeček, je to zvláštní, jaký blbiny si člověk pamatuje…
Fillovi jsem moc nevídal. Akorát si vybavuju jejich tmavý veliký auto. A historku s dědečkem. Děda jednou panu Fillovi dělal nějaký police. Když odvedl práci, pan profesor spokojeně povídá, chcete za to zaplatit, nebo byste si radši vzal nějakej můj obrázek. A praktickej děda povídá, chci hotový peníze. No a od těch dob nemáme v rodině obraz od Filly...“

(pokračování příště)
Část 1.
Část 2.
Část 3.
Část 4.
Část 5.
Část 6.
Část 7.

Foto rodinný archiv Zdeňka Ladry
Připravila Květa Tošnerová 

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde