Prázdniny skončily, školáci nastoupili do lavic, i mnozí z nás do Univerzity třetího věku. My důchodci však máme čas i na další aktivity (jen já to vše nestíhám).

Ihned prvý zářijový den jsem ve své Galerii u Plazíka zahájil další výstavu, tentokráte svoji vlastní, k blížící se sedmdesátce. Výstavu koncem měsíce navštivily i děti z družiny perucké ZŠ.
Více zde: Sedmdesátka v galerii

V týdnu jsem po delší době vyšel na krátkou vycházku do lesa. Tato místa jsem prošel i fotil mnohokrát. Po letošních vedrech jsem se šel projít na Krásnou vyhlídku, kolem opravovaného zámku, parkem a ořechovou alejí až na místo, kam chodili již Palacký a Svatopluk Čech. Park čeká na podzimní zbarvení, jsem na něj zvědav v letošním suchu. Zničená cesta ořechovkou je již zásluhou městysu opět dobře schůdná, díky. Zpod zastřešené plošiny na Vyhlídce byl vidět lehce zamlžený modravý věnec kopečků našeho Českého středohoří. Jen by chtělo opět ořezat přerůstající porost, za chvíli již nebude moc vidět. (No, majitelé lesa to asi neumí?)
Na Vyhlídku

Když jsem šel kolem zámku, připomnělo mi to neblahá jednání a události, které se kolem jeho obnovy v poslední měsících dějí. Něco málo jsem o tom napsal ZDE . 

Druhá zářijová sobota bývá na Peruci již dlouhá léta věnována krajským dožínkám. V předvečer jsme připravili do Stodolního divadla usedlosti Za Dubem moc zajímavou přednášku Dožínky - dík za chléb pto příští rok. Přední česká etnografka Doc. PhDr. Lydie Petráňová, CSc zajímavě vyprávěla o tradici dožínek. Pozorně si ji vyslechlo 18 přítomných, z toho 6 z Peruce.
Ty "naše" dožínky nemusím, procházel jsem se chvíli s vnučkou a pravnuky. Zastavili jsme se jedině na konci parku, kde bylo nejklidněji a hlavně tam bylo "zajímavě". Večer jsem si ještě poslech na hřišti irské melodie v podání A Bag of Potatoes.
Dožínky Peruc

Jak jsem napsal v úvodu, začal školní rok i pro nás, seniory, kteří jsou zapojení ve Třetím věku lounské knihovny. Slavnostní zahájení proběhlo v polovině září v pavilonu lounského výstaviště. Již v pondělí 10.9. jsme měli prvou zkoušku našeho sboru Senior melody se sbormistryní Evičkou. Já jsem přihlášen ještě na Českopis Praha, ale tam se vydáme až v říjnu.
V úterý 11.10. ke mne přijela radaktorka jedněch novin a udělal se mnou rozhovor o focení a bigbítu. Článek vyšel koncem září.

S blížícím se výročím 100 let republiky se často hovoří o Lípách svobody. Peručáci o té své vůbec nevěděli, tak jsem jim jí představil ve článku Lípa svobody  .

V létě jsem začal spolupracovat s koštickými ženami při módních přehlídkách historických oděvů. Bohužel, jak to mezi ženami bývá, se rozhádaly a nyní jsou dvě "konkurenční" party. V tomto prostředí se mi nechce pracovat, tak jsem splnil pouze to, co jsem již slíbil. Prvou byla 15.9. přehlídka na lounském náměstí s tou "novou partou. Myslím, že se moc vydařila. O týden později původní uskupení již podruhé předvedlo své modely ve Stradonicích před hospodou při tamních oslavách 745. výročí první písemné zmínky o obci. I zde jsem modelky provedl.
Věřím, že ženy odhodí své "šípy a luky", domluví se, a třeba i ve dvou partách se budou tolerovat. V tom případě nevylučuji další spolupráci.
Oslava výročí, Stradonice

Září bylo měsícem svateb. Já byl pozván na dvě z nich. Třetí zářijovou sobotu do Solopysk na svatbu dlouholeté kamarádky Evy a Míry, divocha do motorových strojů. Příjemné chvíle ve stodole doplnili Paralet a Beruška.
O týden později to byli další dlouholetí kamarádi z mnoha koncertů a dalších akcí v Lounech Simča a Loukič, kteří si řekli své ANO po 13 letech známosti ve skanzenu Březno. Odpoledne a až do noci se slavilo na Bahně při tradičních lounských kapelách. Krásné chvíle mezi kamarády jsem to měl.
Simča a Loukič, Archeoskanzen Březno 
Simča a Loukič, Bahno

Výtvarné sdružení VOSA zanechalo v pondělí 17.9. v lounském divadle výběr svých žihadel. Rád chodím mezi partu těchto výtvarníků, takže jsem nemohl opomenou ani letošní vernisáž s následným posezením. Můžete se také přijít podívat...
VOSA zapíchla žihadla (plazik02 - vosa)

Již dlouho jsem nebyl na koncertech, pořádaných kamarádem Pavlem v Praze, takže jsem konečně musel vyrazit (problémem je doprava z Prahy domů). Při odpoledním courání Prahou jsem se stavil v Obecním domě a poprvé viděl Muchovu Slovanskou epopej. Skutečně monumentální dílo. A tradičně jsem zamířil do Školské 28 na prezidenty a Tibet.
Večer jsem prožil v Řetězové, ve sklepě Literární kavárny, při hraní k němému filmu Kabinet voskových figurin z roku 1924. Pod starou klenbu sklepního prostoru se naskládalo 12 šikovných muzikantů, kteří vytvořili zajímavou atmosféru k filmu, promítanému na malém plátně. A pouze při odrazu světla z plátna jsem, často ze země, fotil. V posledních letech mne tyto akce dělají moc dobře.
Opět Prahou 
Hraní v Literární

Ve třetím týdnu měsíce září jsem se zúčastnil dvou pěkných přednášek. Nejdříve v usedlosti Za Dubem to bylo zajímavé povídání s promítáním fotografií průvodčího a cestovatele Josefa Sedláčka o jeho cestách po Slovinsku. Do Stodolního divadla přišlo 20 posluchačů.
Další byla velmi poučná přednáška v perucké knihovně lounského historika pana PhDr. Michala Pehra, PhD o vzniku republiky, včetně mnoha zajímavých informací o Peruci v prvých dnech samostatného státu. Přišlo nás 15, kdo nebyl, pochybyl.

24. září jsme s kamarádkou Vierou přivítali v její Galerii U kozorožce žáky 9.třídy s paní učitelkou Mackeovou. Pověděl jsem jim stručně o peruckých osobnostech, představených na 11 panelech výstavy a i zodpověděl některé zajímavé dotazy. Bylo by dobře, kdyby děti poznávaly historii svého regionu, své vesnice. (foto VHK)

A opět Praha. Těšil jsem se na křty známého "Plastika" Vráti Brabence a díky kamarádovi a jeho odvozu z nočního města, jsem se jich mohl zúčastnit. Pondělní večer měl Vráťa nabitý a já s ním. Nejdříve jsme se zúčastnili v Bio Oko oficiální premiery filmu Odborný dohled nad výkladem snu, ve kterém hraje jednu z hlavních rolí. Pak jsme se přemístili (já o hodinu rychleji) do Literární kavárny Řetězová (ano, opět tam), kde Sváťa Karásek křtil Brabencovo výroční CD. Zde si zahrál spolu s kamarády z Jazz Khonspiracy. Opět musím konstatovat, že toto prostředí, lidi a produkci mám moc rád.
Vráťova premiéra a křest

V úterý jsem zajel do lounského muzea, které připravilo výstavu Legionáři Lounska za samostatnost Československa, která je součástí tří výstav věnovaných stému výročí republiky ve třech městech (Louny, Most, Chomutov). Moc zajímavá výstava, představující odvážné muže od nás, kteří se i položením svých životů zasloužili o naši svobodu. Tématu se také delší dobu věnuji, asi jste již četli můj článek o Peručáku Otakarovi Löblovi.
100 let legionáře

Blížili se volby do místních zastupitelství a my představili naše staro-nové uskupení Jsme PRO!... Jsme PRO!...   a naše kandidáty.
Já jsem se rozhodl, že vzhledem ke svému věku již nechci být zastupitelem, místní "politiku" mají dělat mladší lidé, Vždyť ti tu budou žít ještě mnoho let. Tím zároveň končím jako předseda Kulturní komise, s kterou jsem se rozloučil na posledním slavnostním setkání. I zde musím všem jejím členům poděkovat za čtyři roky skvělé práce, za kterými jsem se ohlédl ZDE .

Poslední víkend měsíce byl již zaplněn návštěvou kulturních vystoupení a akcí. V pátek to byl koncert lounského sboru Kvítek a jejich spřátelených sborů z Chomutova, Rakovníka a Jičína v pavilonu lounského výstaviště. Všichni zazpívali krásně. V sobotu jsem zajel do Klapýho na skvělou přehlídku ochotnických souborů Rádobyfest.
Rádobyfest posmnácté

Pozdní nedělní odpoledne jsem zamířil se sousedem do Černčic, kde v Galerii Emila Juliše připravil její majitel Pavel Vejrážka další surrealistickou výstavu. Představuje na ní již zesnulého nejvýraznějšího představitele slovenského surrealistického malířství druhé poloviny 20. století Karla Barona. Úvodní slovo pronesl, jako téměř vždy,  dr. František Dryje. Prohlédli jsme si zajímavá díla ve skvělém prostoru a na závěr poseděli na dvorku a v suterénu budovy. Bylo nám fajn...  (foto J. Bouda)
Vernisáž K. Baron