Tak jdu do takového osobního, jubilejního měsíce. Ale bylo toho mnohem více.

Měsíc začal významnou událostí na Peruci, na prvním zasedání zastupitelstva po volbách bylo zvoleno nové vedení městysu. Díky výsledkům zůstalo podobné, po dohodě koaličních partnerů zůstali starosta a místostarosta na svých místech a díky vítězství našeho Jsme PRO… máme 3 zastupitele v pětičlenné radě. Tak ať jim to i nadále šlape.
Psal jsem o tom zde:
Vedení zvoleno
Já však, než jsem šel na zasedání do kina (po 4 letech mezi řadové občany), jsem odjel opět do Prahy. Prvý listopadový den jsme absolvovali 2. lekci Českopisu s TRV za poznáním Prahy. Paní profesorka nám opět řekla mnoho zajímavostí ze Starého Města a Malé Strany. Vyšli jsme od knihovny a magistrátu, přes Karolinum došli na Karlův most a skončili jsme u pana Kafky v muzeu. (Já sám se vydal z Klárova vzhůru a ještě mrknul k panu Bílkovi na jeho plastiky a sochy.)
Praha s TRV 2
Hned v pátek jsme se synem a Hankou odjeli za kamarádem Jirkou do Mnichova. V sobotu dopoledne jsme se krátce prošli centrem města. Na Odeon náměstí jsme se mrkli do bohatě štukovaného Theatinského kostela sv. Kajetána ze 17. století. Hned vedle je Feldherrnhalle, monumentální lodžie (dle Florentiny), postavená v roce 1841 Ludvíkem I., ke cti tradic jeho armády. Kolem Dianina templu jsme došli k sídlu bavorské vlády a poté se prošli rezidenčním sídlem bavorských vévodů a králů (1508 - 1918). Kolem mnichovského Národního divadla - opery a zbytků starého hradu jsme došli na hlavní Mariánské náměstí a podél radnice s orlojem zamířili k symbolu Mnichova, katedrále Frauenkirche se svými dvěma helmovými věžemi. Za války byla, jako většina města, vybombardována a poté obnovena do dnešní, téměř věrné podoby. Kolem nové Ohel Jakobovy synagogy z roku 2006 jsme došli na mnichovský trh, kde jsme se i dobře najedli.
Centrem Mnichova
A odpoledne jsme odjeli na fotbálek, hlavní cíl naší návštěvy Bavorska. Jak hrál Bayern s Freiburgem jsem napsal reportáž.
Ze sobotního fotbalu
Při nedělní cestě domů jsem se snad po více než 50 letech dostal do Chebu. Mezi dvěma kostely jsme úzkými uličkami došli na náměstí Jiřího z Poděbrad s jedinečným Špalíčkem a mnoha historickými budovami. Na náměstí navazuje krásná pěší zóna s Bránou času, za kterou pokračuje časová osa s daty významných událostí v dějinách města. Za druhým koncem náměstí je nejstarší chebský kostel sv. Mikuláše, původně trojlodní románská bazilika. Sestoupili jsme i do kostelní hrobky se zajímavou výstavou. Pokračovali jsme k Chebskému Hradu, který byl založen již ve 12. století. Nepřehlédnutelná je Černá věž ze sopečného sufu. Viděl ji i zde zavražděný Albrecht z Valdštejna. Zpět jsme šli kolem bývalého Františkánského kláštera a nádherné secesní budovy knihovny z roku 1910, postavené dle návrhu Maxe Loose. Do auta jsme nastoupili za krásným městským divadlem z roku 1874.
Na skok v Chebu 
Ve čtvrtek 8. listopadu jsem měl úžasný hudební zážitek. Kamarádka mne pozvala na koncert Severočeské filharmonie do Teplic, kterou řídil její čestný dirigent Charles Olivieri-Munroe a Mendelssohna bravurně zahrála mladá rakouská houslistka Elena Tanski. Skutečně jsem si vše moc užil. Jel jsem jako náhradník - řidič místo pana doktora Nováka a spolujezdkyně jsem spolehlivě dopravil tam i zpět. O dva dny později, 10. listopadu, jsme vzpomínali 100. výročí narození Miroslava Horníčka. I já na něho zavzpomínal.
Za panem Horníčkem a třemi podpisy
V pondělí jsem po zkoušce našeho Senior Melody vyjel opět do Prahy za kulturou. Podvečerní procházka po galeriích v Ambitu Sbírky SČF ke 100 letům republiky a Proměny Krajin a v oblíbené Leica Gallery Izrael z jiného pohledu objektivem tří různých místních fotografů.  Příjemné bylo večerní toulání uličkami starého města, kterými jsem došel do Literární kavárny v Řetězové.
Večerní Prahou za kulturou
V Řetězové se tradičně hrálo k němým filmům. Tentokráte to byli Chuligáni ve filmu - Kruževa (1928) a dva krátkometrážní snímky s obdobným názvem - Hände... (1928). Zahráli Jiří Matys (kontrabas), Jan Polanský (elektronika), Mikoláš Chadima (sax), Vlastislav Matoušek (perkuse), Ichbin LJ - Ludvík Jacek (housle), Anna Neuwirthová (housle), Pavel Smetana (kytara) a Tomáš Vasko (gipsy kytara). Večer byl věnovaný Vlastislavovi Matouškovi k jeho 70. narozeninám. Byl jsem zde opět moc rád.
Hraní k filmům a 70 VM
Ale to již začaly naše oslavy letošních narozenin 70 + 25 + 25. Podrobně jsem o tom napsal na mých stránkách a přidal i mnoho fotek. I zde musím děkovat, děkovat, děkovat…
Čas narozeninový
Přímo o narozeninový víkend jsem byl pozván do Vrchlického divadla v Lounech, kde jsem se jako jeho správce před patnácti lety hodně zasloužil o jeho rozjezd po znovuotevření. Byl připraven slavnostní večer, výborný Kvítek, poté velké poklepávání po ramenou, kultovní oslava, pak dobrý Petr Oskar a na závěr dost trapný striptýz. Následující posezení bylo ve znamení setkání s dávnými i současnými přáteli. Věrka mne také vyfotila.

Ahoj Mirku, tak ještě jedna skoro narozeninová. Ať se daří a zdraví slouží.

Druhý den jsem šel se zvědavosti na lounského Saturnina, který byl součástí Dne divadel. Herecké výkony některých aktérů byly skvělé, ale samo představení často hluché - režijně nezvládnuté. Poté jsem se vydal na náměstí, kde se vzpomínala výročí 17. listopadu. Tato setkání jsou dnes při ohrožení demokracie nutností, jen ty některé proslovy mne připomínaly podobné těm před rokem 89. Já trochu fotil i sv. Mikuláše a večerní atmosféru.
K sv.Mikuláši
Druhá polovina listopadu, dlouhé babí léto končí a začíná mrznout. Na dvoře je "rohatej", Středohoří pod modrou oblohou ve smogu, dokoseno, brousek již odpočívá a dřevo stvořilo zajímavou mozaiku. 
Listopadový dvůr
Měsíc běžel, Renaultík prošel technickou, ne tak již Josef Zíma, který nám měl na Peruci zazpívat a pro nemoc nemohl. Dost jsem se na setkání po letech těšil (dal si na své profilové CD fotku ode mne). Navštívil jsem alergologii, no výsledek nic moc.
Ještě do konce listopadu jsme 29.11. stihli 3. lekci Českopisu Praha. Tentokráte to byla prohlídka židovských památek v Josefově. Prošli jsme muzejní expozice, synagogy, starý hřbitov i pohřební místnost. Výborný průvodce! Viděli a dozvěděli jsme se toho hodně. Mezi obětmi šoa na zdech Pinkasovy synagogy jsou i jména peruckých občanů ze židovských rodin, kteří se nevrátili z nacistických lágrů. NEZAPOMÍNEJME! A já se poté ještě podíval na Staroměstskou radnici na Czech Press Photo…
Praha s TRV 3
Čas doletěl až k Adventu a my již poslední den listopadu zpívali u stromečku v Lounech na "Zeleném náměstí" - bývalý buzer plac v kasárnách. Ten název je výsměchem, uprostřed kousek trávníku (asi 20% celé plochy) zbytek dlažba - dlažba - dlažba... . Kolem bytová výstavba. Obyvatelé se budou mít - všechna voda odteče a náměstí bude pořádně vytápět. Ale v adventním čas mysleme na to příjemné a já směřuji do prosince.