A máme za sebou poslední měsíc roku a tím i celý rok 2018. Už jsem se za tímto měsícem trochu ohlížel, vložím zde odkazy a zkompletuji co vše se v prosinci 2018 kolem mne dělo.
Napilno jsem měl již prvý den, sobotu před začátkem adventu. Dopoledne jsem na perucké radnici opět fotil vítání občánků. Tentokráte jich přibylo pět. Tak ať rostou a jsou budoucností Peruce.
Odpoledne pořádal perucký Sokol mikulášskou oslavu pro děti. Moc zábavný a soutěžní program pro ně připravil DJ Veselá Huba. Děti byly nadšené a s nimi i můj pravnuk Adam, který přijel s maminkou, mojí vnučkou Radkou. Příjemné odpoledne, ale já musel pospíchat do Obory.
Tam jsme zpívali s naším sborem Senior Melody, společně s dětským sborem naši sbomistryně Evy K. při rozsvěcení stromečku.
Počasí bylo lepší, než předtím v Lounech a my po vydařeném vystoupení ještě chvíli pobyli. Na Peruci jsme rozsvěceli strom na náměstí až navečer o prvou adventní neděli. Pěkně zazpívaly děti z místní školy a poté se přidala muzikálová zpěvačka Magda Malá. Pěkné adventní výrobky prodávali na stáncích žáci školy i pracovnice Mateřské školy. Také jsem si něco koupil.
Adventní zpívání
V týdnu jsem opět využil nabídky kamarádky Viery a jeli jsme do Teplic na další koncert Severočeské filharmonie, tentokráte byli na programu Janáček a Martinů a hostem a sólistou byl klavírista Karel Košárek. Slyšet velký kvalitní orchestr a úžasná díla čekých skladatelů bylo opět velkým zážitkem.
Druhý den změna. Také muzika, ale alternativní. S Honzou jsme vyjeli na ostrov do Litoměřic, kde hrála původně teplická kapela (vznikla před 30 lety) Už jsme doma. Slyšel jsem ji již několikrát, poprvé snad v 90. v Opeře, ale tuto muziku "můžu". Navíc to byl prvý koncert po křtu nové desky KRY v Akropoli. Sálek hospody U Letního kina byl plný spokojených návštěvníků.
Už jsme doma
Ty adventní víkendy bývají přeplněné tolika událostmi, že jeden neví kam dříve. V sobotu jsem po poledni zavítal na Vánoční jarmark u Dvořáků Za Dubem. Opět bohatá nabídka zajímavých věciček i občerstvení v kavárně. Utratil jsem všechny peníze (ale měl dárky pro vnučky).
Vánoční jarmark
Chvíle odpočinku a jel jsem na Smolnici na statek č. 4 u Vrchlavských. Zde vždy prožívám
krásný adventní podvečer při přednesu Táni Medvecké za klavírního doprovodu Ivana Tausingera. Nejinak tomu bylo i letos, slyšeli jsme krásné čtení od známých (Erben, Rettigová, Hrabal) i méně známých autorů ve skvělém podání hlasu "Neviditelné herečky". Příjemné bylo i následné posezení u krbu.
Aby toho nebylo málo, tak jsem večer naložil Honzu a opět jsme vyjeli za alternativní muzikou. Ve Velvarech v Paříži nejdříve zazpíval písničkář a tvůrce neobvyklých kytar Jiří Konvrzek a po něm vyplnili večer kamarádi ze skvělé kapely Choroš. Jo, líbilo se nám v Paříži.
Konvrzek a Choroš
Po poslední pondělní zkoušce našeho sboru jsem v úterý využil nabídky a odejel se Třetím věkem MKL do České telivize Praha. Nejdříve jsme měli na Kavčích horách malou exkurzi do zákulisí studií a pak se již chystali na večer. Byli jsme, společně se studenty gymnázia Třeboň, součástí živě vysílaného Fokusu Václava Moravce.
Kdosi mne vybral mezi pětici těch, co se budou tázat a tak mne usadili na označenou židli - prý kvůli kamerám. Dvacátá hodina a přenos začal. Moravec měl zajímavé hosty, třeba generála Petra Pavla a astronoma Jiřího Grygara. Výborná a potřebná diskuze o dezinformacích. V poslední čtvrtině přišel čas na naše dotazy. Jeden jsem si připravil pro pana Grygara a moderátor mne po jedné studentce vyzval jako prvého seniora. Po skončení jsme měli možnost si s hosty popovídat a i se vyfotit. Pozval jsem pana Grygara k nám na Peruc, často jsem jezdíval za MuDr. Heřtem.
Návštěva v ČT
V říjnovém ohlédnutí jsem naťukl moji návštěvu v agentuře Dolní Poohří, před komisí udělující titul
"regionální produkt". A stalo se, komise složená ze zástupců kraje i regionu jej udělila mé Galerii u Plazíka. Ve středu 12. prosince jsem byl pozván pod žatecký orloj a obdržel jsem Certifikát, opravňující užívat titul DOLNÍ POOHŘÍ - regionální produkt - zážitky. To po více než deseti letech práce potěší.
Aby té Prahy nebylo málo, hned další den jsme opět s TRV v rámci Českopisu vyrazili za poznáním s
paní profesorkou Földešovou. Prošli jsme Václavák od Můstku až k muzeu, které bylo naším hlavním cílem. Vystáli jsme si forntu u krásně opravené budovy z 19. století a prohlédli si zatím přístupné zrekonstruované části. Monumentální schodiště, výstavu Česko - Slovenskou i v dalších sálech průřez sbírkami muzea. Jen ode dveří jsme mohli nahlédnou do Pantheonu. Krásné a zajímavé. Po otevření celé budovy bude potřeba na prohlídky vystavených sbírek několik dní.
Praha s TRV
Poslední všední den týdne jsem také nezůstal doma, ale se zájezdem občanů Cítolib jsme vyjeli za hranice do Míšně. Zastavili jsme za světoznámou, nejstarší evropskou porcelánkou, v níž jsme viděli názornou ukázku výroby. Součástí prohlídky bylo u muzeum stovek výrobků původní manufaktury i současné porcelánky.
Přešli jsme do historického centra, kde byl příjemný adventní trh, bez tlačenic a hluku. Všude kolem historické, většinou hrázděné domy, včetně adventní radnice a kostela Frauenhirche s porcelánovou zvonkohrou. Po výborném a levném obědě jsme s kamarádkou Jarkou vystoupali vzhůru k zámku - hradu a velkému kostelu. Nešli jsme dovnitř, ale procházka po nádvořích byla úchvatná. Uličkami jsme sestoupili k autobusu a po zácpě na dálnici a "nutnému" nákupu v supermarketu večer unaveni, ale spokojeni dojeli domů.
Míšeň porcelánová
Míšeň adventní
O většině času druhé půle prosince jsem již napsal ve článku
Vánoční čas ,
stejně tak o dvou koncertech Kvítku.
Vánoce kvetoucí
Tak jen doplnění toho, co se nevešlo. Čas vánoční samozřejmě znamená i mnohé přípravy. Mimo nákupu dárků pro mé blízké to je i pečení vánočního cukroví a vánočky. Letos jsem si udělal z drobností zakoupených při peruckém rozsvícení stromečku svůj adventní svícen, který vydržel až do Štědrého dne a po malých úpravách ho budu moci používat i v letech dalších.
Někdy začátkem 60. let jsme s bratrem Pepikem vytvořili svůj betlém. Tištěný jsme nalepili na dýhu, všechny figurky jsme vyřezali lupénkovou pilkou
a umístili na kus hobry. Mnoho let jej používala pod stromečkem maminka, pak ležel na půdě a u mne na skříni a až letos jsem se přinutil pro jeho rekonstrukci. Figurky jsem očistil, srovnal a polámané slepil. Musel jsem použít novou, dřevěnou desku, problém byl s podkladem. Nakonec jsem našel kus žluté látky. Vše jsem dal dohromady a osvícené vystavil za okno galerie. Snad se kolemjdoucí občas zastavili.
V pátek jsem se rozhodoval kam. Na silvestrovský Paralet k Prameni, nebo na Zastávku. Paralet byl číslo jedna, ale bylo tam plno mladých
- jejich kamarádi měli premiéru své kapely. Takže zpět do Renaultíku a dolů na Zastávku. Zde bylo pro mne místo i několik známých. Po osmé začala hrát Půlnoc, původně Mejlova kapela. A byla výborná! Moc jsem si ji užíval, "v kotli ještě nebylo nabito. Po přestávce nastoupil známý Hudba Praha Band. To se již nahrnulo k pódiu více lidiček a já byl těsně před kapelou mezi repráky. Zvuk byl horší, ale kolem mne bezva pařiči a já si i tuto část moc užil. Nakonec prima večer.
Před Štědrým dnem jsem dostal od sestry kuře z domácího chovu, abych si ho prý upekl.
To sice neumím, ale nějak jsem vše zvládnul. Z krku a křídel ještě uvařil polévku. Jo, bylo to chutný, jen jsem nutně potřeboval nějakou návštěvu, aby vše snědla. Přijel jen kamarád Ivan a nakonec kuře z mrazáku dojídám ještě v roce 2019.
Štědrý večer jsem moc příjemně strávil v Lounech u syna a Hanky. Z jejích dcer je doma již jen najmladší Martina. Po tradičním kapru (jen já a Mirek) jsme si rozdali dárky a ještě chvíli poseděli. Kolem deváté jsme ještě zašli do zkušebny Paraletu, kde jsme poseděli s dalšími členy kapely a kamarády. Samozřejmě následovala i "Půlnočka".
Krásné odpoledne Božího hodu vánočního jsem jako každoročně prožil doma v mém baráčku. Přijela celá rodina, děti, vnučky, pravnuci a jejich partněři. Věřím, že dárky všechny blízké potěšily, mne ty od nich určitě. Jak mám rád tyto vzácné chvíle v blízkosti těch, které mám moc rád.
A již tu byl konec roku, v neděli bohoslužba v peruckém Husově sboru s paní farářkou Smolovou a Silvestr v KD v Dobroměřicích s mými dětmi a dalšími kamarády. Byl takový klidný a i proto moc příjemný. Domů jsem jel již v roce 2019...
|