Naše organizátorka Hanka nám sehnala ubytování na chalupě u Horní Radechové, přímo nad Hronovem. Vyrazili jsme v sobotu ráno, já přisedl ve Mšeném k Pavlovi a Janě do jejich Mercedesu, projeli jsme Prahu a kolem Hradce, v poledne se výborně naobědvali v restauraci Barunka ve Zlíči a po 13. jsme byli přívítáni majiteli chalupy v místě našeho týdeního pobytu. Vybalili jsme a v 15. vyrazili asi 4 km pěšky do Hronova. Mrkli na náměstí s Jiráskovým divadlem (další týden tam byla přehlídka Jiráskův Hronov) a pokračovali jsme do parku, kde probíhala velká pouť, plná atrakcí. Chvilku jsme poseděli při kapele Vivien, mrkli k Jiráskovu rodnému domku (zavřeno) a vydali se na cestu zpět. Po večeři jsme ještě chvíli poseděli na zápraží. V noci nás rušila pěkná bouřka.

Neděli jsme věnovali prohlídkám měst v okolí. Zastavili jsme na parkovišti v centru Náchoda a když jsme došli na náměstí, začalo pršet. Usedli jsme pod dešníky restaurace U Prahy a nepřízeň počasí přečkali u dobrého oběda. Jak jistě víte, náchodský zámek je na kopci nad náměstím. No, trochu jsem se zadýchal, ale došel jsem až na nádvoří. S Pavlem a Janou jsme absolvovali prohlídku na okruhu "Salony 2. patra", klasický pěkný pohled na zařízený zámek. Kolem krásné funkcionalistické Bartoňovy vily (arch. P. Janák) jsme sešli zpět na náměstí. Po nutném nákupu jsme odjeli do sousedního Nového Města nad Metují. Na jedinečném náměstí jsme si v cukrárně pod podloubím dali kafíčko a dortík a pak s Pavlem a Janou zašli do zámeckého parku. Od r. 1992 je zámek znovu majetkem rodiny Bartoň-Dobenín (průmyslník, jmenovaný v roce 1912 do šlechtického stavu) a objekt i zahrada jsou pěkně udržované. Autorem řešení zahrady je architekt Jurkovič, jehož dřevěný most přes příkop je její dominantou. Zaujaly nás také řady kamenných trpaslíků Matyáše Brauna. Vrátili jsme se na náměstí, prošli se jeho podloubím, zašli i na hradby nad Metují a nakonec jsme našli, opět na náměstí, i filmový obchod F. L. Věka. Nové Město je úžasné, návštěva stála za zajížďku. Před 18. hodinou jsme se vrátili na chalupu, Mirek s holkama přiravili na ohni pochoutku z toho, co kdo dal. Trocha bedbinktonu, kniha a druhý den končil.
Hronov, Náchod, Nové Město n. M.

V pondělí jsme dopoledne s Janou sešli do vesničky Zbečník v údolí. Cestou zpět se stavili v Pěchotní srubu T-S 5 U Křížku a sešli i do jeho podzemí. Lečo k obědu na chalupě, ještě s Pavlem do Hronova k bankomatu a před 15. hodinou jsme vyšli k rozhledně Signál. Všichni jsme vystoupali nohoru a viděli skutečně krásnou krajinu kolem. Obhlédli jsme i další pěchotní sruby v okolí a sestoupili dolů do Velkého Poříčí. A ejhle Staročeská hospůdka! Opět výborné jídlo a pivečko, po dvou hodinách se nám již pěšky nechtělo. Odjeli jsme autobusem přes Hronov do Zbečníku a jakž takž vystoupali k chalupě, kde jsme již jen lenošili a před půlnocí zalehli ke spánku.
Chalupa, bungry, rozhledna

Nejen u nás, ale i za hranicemi jsou vyhlášeny Teplické stěny - Adršpach. Samozřejmě jsme je nemohly vynechat. Slyšeli jsme o problémech s parkováním a tak jsme, s přestupem v Teplicích n. M., vyrazili vlakem. Dnes je i toto zážitek. Do Adršpahu jsme dojeli před 11. hodinou, i tak jsme si museli vystát frontu na vstupenky. Hned za branou nás přivítalo jezero Pískovna, které jsme s Janou a Pavlem obešli. Mirek s Hankou a Kaštánkem na nás počkali u vstupu do skal. Již od jezera byly kolem krásné scenérie. Zvěsti o velkém zájmu, zejména polských turistů, nelhaly. Mezi jednotlivými pískovcovými věžemi i dlašími útvary jsme prohlídku absolvovali v dosti velké tlačenici. Fotit se dalo většinou jen vzhůru. I tak byly pohledy kolem úchvatné. Pro stometrovou frontu jsme vynechali i Adršpašské jezírko. Ze zelené jsme přešli po žluté několik náročných převýšení (já kousek pozadu, mladým to šlapalo a dýchalo lépe) a močálovitou Vlčí roklí a podél Skalního potoka pokračovali již klidnou části Adršpachu dále. Zbytek cesty po modré a byli jsme v Střemenském podhradí. Usedli jsme před restauraci Pod Ozvěnou a dali si místní specialitu Pavlišovský řízek. Klasika v trojobalu s knedlíkem a zelím byla výborná. Skutečně stravu v místních restauracích jsme mohli jen chválit. Po 15. hodině jsme vlakem vyjeli přes Teplice do Hronova, autem k chalupě a další krásný poznávací výlet byl za námi. Ještě jsme v televizi mrkli na Tour de France a po večeři chvíli hráli papírový AZ kvíz. Ulehli jsme opět před půlnocí.
Adršpach

Středu jsme měli za odpočinkový den. Dopoledne jsme a Pavlem a Janou vyjeli do Polska, ale v celém lázeňském městečku Kudowa Zdrój nebylo místečko na zaparkování. Zastavili jsme až u Berušky a tržnice, nakoupili víno a bonbóny pro děti a zamířili zpět. Cestou jsme se ještě ve známé Staročeské hospůdce naobědvali Na chalupě jsme opravili čerpadlo, abychom mohli splachovat WC a kolem třetí všichni jeli na koupaliště - Brodský rybník u Červeného Kostelce. Příjemné osvěžení a zpět na chalupu. Dozvěděli jsme se, že v Hronově večer promítá v parku letní kino. Trocha kultury neuškodí, tak jsme vyšli dolů do města. V parku se již scházeli lidé, do skutečně letního kina. Vstupné u stolku, občerstvení v přívěsu, promítačka na střeše Škodovky, před ní na zemi postavené plátno a kolem stovky lidí na dekách na zemi, popř. donešených stoličkách. Nový český film Ženy v běhu ale za výpravu stál, pobavili jsme se. Návrat před půlnocí a večerka tentokráte až v 1 hodinu.

Když už jsme byli na Broumovsku, nemohli jsme vynechat Broumovské stěny. Ve čtvrtek jsme projeli Policí n.M. a v 10:30 zaparkovali pod Hvězdou. Nešli jsme však nahoru, ale odbočili po zelené ke Kovářově rokli. Krkolomnou cestou jsme roklí kolem Mariánské jeskyně sestoupili dolů a po široké žluté cestě vlevo opět vzhůru. Zvláštní bylo závěrečné prudké stoupání Suchým dolem k Pánově věži. Byla vydlážděna z velkých kamenů, kdo a kdy to zde asi položil? Cesta zdejší částí, místně zvané Poliščské stěny, byla jiná než po Adršpachu. Sem tam jsme potkali pár turistů, ojediněle cyklistu. Božský klídek. Na největší skupinu jsme narazili při pokračování po červené Strážní stezce na hřbetu skal. Proti nám šla výprava několika desítek seniorů s holemi, kteří obdivuhodně zdolávali náročný terén. Zasloužili velkou poklonu. K Broumovu jsme se rozhlédli ze Supího hnízda a za Bumbrlíčkem jsme kousek odbočili do Skalního divadla. A bylo to skutečně kamenné divadlo neskutečné krásy, jedna věž vedle druhé, propojené dalšími skalními útvary. Ležící mnich a různě pojmenované skály nás dovedly až na Hvězdu. Procházka, možná ne tak atraktivní jako Adršpach, ale klidnější a hlavně divočejší. Kapli sv. Panny Marie Sněžné na Hvězdě projektoval, stejně jako mnohé další v tomto kraji, v roce 1731 K. I. Dientzenhofer. Ještě párek a pivo u stánku a již jen kousek dolů na parkoviště a autem na poličské náměstí, kde jsme se naobědvali. V Polici nás "kluky" lákalo ale muzeum stavebnice Merkur. Procházeli jsme světem našeho dětství s občasným výkřikem "Hele, to jsme stavěli!". Silný zážitek, podobně jako v sousedním muzeu papírových modelů. Po páté hodině jsme byli zpět "doma" a po večeři si tentokráte zazpívali při kytarách. Zalehli jsme kolem desáté.
Broumovské stěny

V pátek si Mirek s Hankou udělali volno na koupání a já s Pavlem a Janou jel do nejsevernějšího města, které dalo tomuto výběžku země české jméno, do Broumova. Zaparkovali jsme na náměstí a přešli do nedalekého velkého Benediktinského kláštera. Jeho základy zde jsou již z dob Přemysla Otakara I. a vždy byl svázán s klášterem břevnovským. Do současné barokní podoby byl přestavěn v 17. století a dokončen v 18. podle návrhů Dientzenhoferů. Koupili jsme si vstupenky a po chvíli, kdy jsme si prohlédli okolí, vešli dovnitř. Prošli jsme i refektář – bývalou klášterní jídelnu – ve které se nachází vystavená kopie Turínského plátna, látky, do níž byl zabalený Ježíš. Prohlídka končila v úžasném, bohatě zdobeném barokním klášterním kostele sv. Vojtěcha, v němž byla kopie Turínského plátna v roce 1999 objevena. Tak bohatě štukované klenby jsem nikde jinde neviděl. Zajeli jsme i k jedinečnému hřbitovnímu kostelíku Panny Marie patřícímu k nejstarším celodřevěným sakrálním památkám ve střední Evropě. Při stavbě kostelíka nebyl použit jediný hřebík a je jednolitou stavbou s vysokou zvonicí. Jedinečné tesařské dílo stálo za prohlídku. Byly skoro dvě hodiny, měli jsme již hlad a tak nás mile přivítala protější restaurace U Kostela. Opět chutný oběd. Jenže to nebylo z Broumova vše. Jen kousek na sever je známý pivovar Olivětín. Kolem roku 2000 jsem zde byl s Paraletem na festivalu, dnes se již přehlídky kapel na pivovarském dvoře nekonají, ale dobrém pivo se vaří stále. Sládek nás zlákal do malého muzea o historii vaření piva a na ochutnávku nám i Opata natočil. Příjemné posezení pod chladnou klenbou. Samozřejmě jsme si pár lahviček koupili, cestou se ještě stavili na nákup v Polici, v Hronově se naproti Jiráskovu rodnému domu (opět zavřeno) podívali ke kostelíku Všech svatých s dřevěnou zvonicí a v pět jsme byli na chalupě. Ráno končíme, tak jsme naše týdení bydliště trochu uklidili něco pobalili a za silného větru šli před půlnocí spát. Počasí nám celý týden, až na malý déšť v Náchodě, skutečně přálo.
Police n. M., Broumov 

Dovolená končí, ještě předat majitelům chalupu, v 10 odjezd, ve 13 oběd ve Zdibech na Staré poště (no, najedli jsme se) a po 14. hodině jsem byl doma. Byla to letos opět krásná dovolená s nejbližšími a věřím, že ještě nějakou v příštích letech prožijeme.