S naším pěveckým sborem jsme byli týden na Makarské. Zpívali jsme, ale i poznávali Chorvatsko. Kromě pobřeží jsme byli i na horách Biakovo na hoře Sv. Jura a za kopečky v oblasti Imotski. A také jsme vypluli lodí na Korčulu.

Do našeho autobusu jsme v pátek 7. září 2019 nastupovali na různých místech, naše skupina odjela vlakem do Lovosic. Hodinku po poledni jsme již seděli na svých místech a mířili k Jadranu. Cestou jsme přibrali další výletníky v Praze, Dobříši Příbrami, v Písku a kolem šesté odpolední jsme byli na hranicích. Rakousko jsme projeli rychle, v deset jsme již byli ve Slovinsku a před druhou noční vjeli do Chorvatska. Kolem šesté jsme poprvé zahlédli moře a před půl sedmou vystoupili u našeho hotelu. Nezbytný řízek a v osm jsme se mohli přihlásit na recepci. Pokoje v malých budovách, rozesetých nad hotelem, prý budou volné po poledni.
Já v 9 vyšel po pobřeží, za chvíli odbočil divočinou k hlavní silnici a za ní došel k Svetište Majke Božje Lurdske, kde probíhaly Mariánské oslavy. Chvilku jsem zůstal na mši a po Otčenáši jsem se vrátil k hotelu. Vašek již měl klíč od pokoje, tak jsme se před 11. ubytovali, trochu vybalili a naobědvali ze svých zásob. Po odpočinku jsme před 3. hodinou v malé partě vyšli opět po pobřeží na sever, chvilku poseděli na lavičce a kochali se výhledem na hladinu, dali si zmrzlinu a ve 4 byli na pokoji. Koupel, odpočinek a prvá večeře ve velké jídelně v 1. patře hotelu. Dobré jídlo a přílohy z otevřeného bufetu. Po večeři ještě chvíli TV na pokoji a brzo jsme ulehli - přeci jen v autobuse jsme se moc nevyspali.
Budíček na dovolené byl pro mne moc brzo, ale co dělat, když od 7. hodiny je snídaně. Nabídka v bufetu slušná, ale ten "vřav" mezi frontovými bojovnicemi. Nabíraly si neskutečné množství jídla a několik dezertů. No, jsou to "jenom" lidi". Po 8. přijela naše delegátka, seznámila nás s možností výletů, sepsala zájemce a odjela. Má prý na starosti mnoho htelů podél pobřeží. V 10 jsme se všichni sešli před pokojem Evy a Slávka a poprvé si zazpívali při klavíru.
Po domácím obědě jsme s Vierou a Vaškem vyrazili přímo vzhůru kolem mnoha rozestavěných staveb až pod skály ke kostelu ve Veliko Brdo. Příjemné místo s krásným rozhledem, jen na nás trochu moc teplo. Našli jsme správnou cestu a zamířili ke Svetišti. Asfaltka se proměnila v tankodrom a končila úzkou stezkou s popadanými stromy na svahu. Ale pod ním již byl cíl naší cesty. Vešli jsme u do kopie lurdské jeskyně s Pannou Marií, chvilku se zastavili při rozjímání a pak již opět přes silnici a k moři. Před 5. jsme byli na pokoji, sprcha, odpočinek a v 19. na večeři.
Po nasycení jsme ještě chvíli poseděli a pokecali v malé partě a v 10 opět ulehli. Já moc nespal, mimo domov a s někým v pokoji moc neumím.
Makarská, 1. - 2. den
Ráno opět snídaně, od 9 do 11 další zkouška sboru a trochu deště. Pondělní odpoledne jsme věnovali poznání Makarské, jejíž centrum je podle moře asi 1,5 km od hotelu. Prošli jsme na poloostrov sv. Petra a podél jeho pobřeží od majáku, kolem kaple tohoto světce, až na jižní ostroh, kde stojí apoštolova mosazná socha. Po přístavišti v Makarské jsme došli do historického centra s úzkými uličkami, náměstím s kostelem sv. Marka a tržištěm, plným čerstvého ovoce a zeleniny. Celkem asi 6 km procházka, pro ty, co neodpadli. V 15:30 jsme byli na hotelu, dali kafíčko a šli na zkoušku sboru. Nebyla, skoro nikdo nepřišel. Mrkli jsme se na hotelu na fotbal, navečeřeli, ještě chvíli pokecali a ve 22 opět spát. No, já doma chodím kolem půlnoci.
Makarská, 3. den
V úterý jsme po brzské snídani vyjeli autokary na zájezd s agenturou Tip Extreme do pohoří a rezervace Biokovo. Z hlavní silnice jsme nad Podgorou odbočili do serpentin, snad někdy napoleonské cesty, kterou dokončili za France Josefa II. Prvá zastávka byla ještě v širší otočce nad pobřežím, kde jsme dostali přípitek místní pálenkou a likérem. Naše milá a chytrá průvodkyně Lucie (původem Češka) nám řekla prvé informace o Biokovu a naší cestě. Ty jsme konečně dostávali celou cestu - autokary byly propojeny společným audio systémem. Výše se již silnička zužovala tak, že kolem busu projela stěží motorka, nebo kolo a některé zatáčky projížděli naši šikovní řidiči nadvakrát. Cestu nám  dělal mladý motocyklista, který prosil protijedoucí řidiče, aby zstavili na odpočívadlech. Druhá zastávka byla na malé horské planině, na které byly pozůstatky domečků původních obyvatel. Dnes již zde nikdo nebydlí, ale mnozí si zde zakládají políčka, kde pěstují vyhlášené Biokovské brambory - drahou lahůdku. I my jsme dostali lahůdku, místní pečivo a čaj. Když jsme si prohlédli staré vesničky, vyjeli naše autokary do poslední, nejstrmější části cesty. V serpentinách jsme přímo desítky metrů pod sebou viděli silničku, po které jsme před chvílí jeli. A už jsme na vrcholu nejvyšší hory Biokova, Sveti Jure (1762 m.n.m.). Na něm se tyčí vysílač, který jsme kolem kapličky, samozřejmě sv. Jiří, obešli. Rychle zpět do busu, který zde smí stát pouze 20 minut. Ale ty krásné výhledy na Jadran s ostrovy a Pelješacem, nebo do vnitrozemí, až do Bosny, nás ohromily. Prý málokdy bývá tak daleko vidět. Dolů sepentinami, někteří neposlušní řidiči museli couvat a my nechtěli, aby ten náš brzdil. :-) (Autokar má bezpečný systém tří brzdných okruhů.) Ještě výhled z provizorní vyhlídky na skalách nad po břežím a ve 14 hodin jsme byli zpět u hotelu. S Vaškemm jsem se šel porvé namočit do moře. No bez Vaška bych tam po oblázcích nedošel a asi 5 minut v Jadranu mne stačilo. V 14 zkouška sboru, v 19 večeře a ve 20 náš koncert před malým podiem v hotelu. Snad jsme se líbili. Sbalili jsme klavír, odnesli se Slávkem na jejich pokoj a ještě chvíli zůstali na malé zhodnocení našeho vystoupení. 23:10 večerka...
Biokovo, 4. den
Středa, původně jsem měl naplánovaný klidný den, ale na poslední chvíli jsem se přihlásil na plavbu na starobylou Krčulu. Byl jsem tam v 80. letech s rodinou, ale co dělat celý den u moře? Snidani jsme dostali dříve, loď Makarski Jadran vyplouvala z přístavu již v 8 hodin. Pluli jsme podél pobřeží a kapitán zdravil města a lidi na břehu - často i s písní o daném místě. U Živogošče jsme se odpoutali od pobřeží a zamířili ke špici Hvaru s majákem. Kormidlo nasměrovalo koráb na západ a proplouvali jsme mezi tímto ostrovema polostrovem Pelješac. My se dobře naobědvali, podávala se samozřejmě ryba. Na konci Pelješecu opět obrat na opačnou stranu a již jsme po pravoboku viděli ostrov Korčula. Jeho stejnojmenné středisko jsme obepluli a přistáli v přístavu. Čekal nás zde průvodce, ale my se s Vierou vydali sami úzkými uličkami starobylého města. Když jsme sem kdysi připluli na velké pramici z Orebiče, byly uličky klidnější a každý druhý krámek zlatnictví. Dnes je v centru plno turistů a v krámcích upomínkové předměty, galerie a další turistická lákadla. Příjemně bylo v postraních uličkách. Nakonec jsme obešli celé centrum po hradbách, kde jsme si dali i dobrou kávu a zmrzlinu. Před půl čtvrtou jsme vypluli zpět. A co se dělo na horní palubě, bylo neskutečné. Seděli zde lidé z různých koutů světa a muzika z reproduktorů, taktéž z celého světa (možná i podávané víno), všechny rozjařila. Začalo se tancovat na palubě i na stolech a všichni, ač jazyků různých, jsme si rozuměli. K pevnině jsme připluli a za soumraku a ve 20 hodin jsme vystoupili na břeh v Makarské. Ten den byla společná rybí večeře, trochu zbylo i pro nás, kteří jsme přišli vyhládlí o něco později. Pátý den končil.
Korčula, 5. den
Plavba na Makarski Jadrann
Ve čtvrtek po snídani další malá zkouška našeho sboru, samozřejmě i se dvěma chorvatskými písničkami. V poledne polévka, pivo, káva a odchod k autokaru, který nás vezl na další výlet. Tentokráte jsme jeli do vnitrozemí. Tunelem pod horou Svatý Ilja jsme dojeli do Zagvozdu (prý zde jeden známý herec každý rok připravuje divadelní ferstival) a mířili jsme k centru oblasti Imotski. V tomto krasové kraji jsou propasti a na jejich dnech jezera. Prvé jsme navštívili Modré jezero (název dle odrazu oblohy). Zde se místní i koupou a když občas voda vyschne, hraje se na rovném dnu fotbal - derby místních mužstev. Součástí zájezdu byla i návštěva vinařství, kterých je v okolí mnoho. My zamířili do toho naproti Františkánskému klášteru. Majitel a naše opět skvělá průvodkyně Markéta (opět původem Češka) nám o vínu popovídli a samozřejmě jsme dostali i džbánky různých vín na ochutnání. Přípitek byl opět místním likérem, popř. pálenkou. A k tomu všemu bohaté pohoštění - sýry, sušené maso, vejce a výborný chléb. Spokojeni a nasyceni jsme jeli k dalšímu jezeru, tentokráte Červenému. Název od odlesku okolních červených skal. Hloubka propasti je asi 500 m, vlastní jezero je hluboké 280 až 350 m. Téměř o 10 km dále je na konci úrodné roviny, sevřené okolními kopci, několik jezer. Nejhlubší je Galipovac a největší Prološko jezero. Z něho vytéká říčka Sija, zavlažující okolní pole a vinice. Začalo se stmívat, projeli jsme zpět tunelem a po osmé večerní byli na hotelu. Najedli jsme se a v devět začal náš druhý koncert. Po jeho skončení jsme přítomným rozdali malé dárky z lounské knihovny. Ještě jsme si dali pivečko a před půlnocí byli na pokoji.
Imotski, 6. den
V pátek jsme chtěl již jen odpočívat, ale naštěstí mne Viera pozvala na vycházku na vršek nad Makarskou - Tři bílé kříže. Odbočili jsme tam na kraji Veliko Brda a mezi kameny vystoupali až ke zdáli viditelným kovovým bílým křížům. V ten den bylo mírně zamlženo a výhled na Jadran a ostrovy byl menší. Zpět jsme scházeli cestou, která se měnila v pěšinu a když se ztratila, skončili jsme na dvoře jednoho z mnoha domů. Cestou dolů jsme se stavěli v Konzumu pro dárky domů. Odpočinek po cestě, společná káva a nakonec i ještě jedna koupel v moři (tentokráte mi pomohl Slávek). Prvé balení kufru, instrukce delegátky o odjezdu a odpoledne bylo za námi. Po večeři jsme tentokráte zůstali v hotelu. Hrála zde malá kapela a my si nakonec i zatančili.
Makarská, 7. den
Začal poslední den pobytu u Jadranu, museli jsme po snídani dobalit a vyklidit pokoje. Nechtěl jsem celý den sedět na hotelu a tak jsem o půl jedenácté vyrazil ještě jednou do Makarské. Hned pod hotelem proti mně vyjela krásná stará auta, projížděla spanilá jízda veteránů. Prošel jsem přístavem až na druhý cíp zátoky a zamířil do centra. Dostal jsem se až k Františkánskému klášteru s kostelem Nanebevstoupení blahoslavené Panny Marie s pěknou zahradou, toulal se příjemnými uličkami, přešel znova náměstí i tržnici. Škoda, že zde nechtěli naši zpěváci zpívat, jak navrhovala Eva. Když jsme se sešli v malé partě u hotelu, dali jsme si na riviéře dobrý oběd před očekávanou cestou. Dlouhé čekání, v půl sedmé nás autokar dovezl do města, kde jsme nastoupili v sedm do autobusu. Ten nás již nás vezl až zpět domů. Zdrželo nás hodinové čekání na chorvatsko - slovinské hranici, pak již cesta ubíhala rychle. Ve 3 v Rakousku a po 6. přejezd našich hranic v Dolním Dvořišti. Zastávky s rozvozem pasažérů a po domluvě s řidiči jsme vystupovali v půl jedenácté v Lounech u  Billy.
Makarská, 8. den
Toto povídání je samozřejmě o tom, jak jsem týden prožil já a někteří kamarádi. Mnozí další samozřejmě využili Jadran ke koupání, popřípadě si udělali jiný, vlastní program Ale myslím, že všichni byli spokojeni.
Ještě malý souhrný pohled v albu s videem:
Senior Melody MKL na Jadranu
(plazik02 - senior)