Poslední měsíc roku, naposled s 19 na konci. A hlavně měsíc Adventu, Vánoc a mnoha setkání.

Již jsem o některých akcích v tomto měsíci napsal samostatné články. Samozřejmě o našem adventním zpívání sboru Senior Melody, vedeného Evou Maťátko. Můžete si přečíst ZDE.
Těch koncertů bylo v prosinci přehršle, také jsem již o deseti, kterých jsem se zůčastnil, psal na těchto stránkách. Pokud jste článek nečetli, můžete ZDE.
Též jsem převzal zprávu o tradiční předvánoční tržnici v usedlosti Za Dubem manželů Dvořákových. Také se mrkněte ZDE.

Tentokráte vyšla prvá adventní neděle na 1. prosince. I na Peruci se v tento den rozsvítil velký vánoční strom. V programu nejdříve tradičně pěkně vystoupili žáci místní školy a poté profesionálně zazpívala Hana Křížková. Program byl doplněn prodejem výrobků místní ZŠ a MŠ a stánkem pěkných výrobků ze dřeva.
A já rozsvítil svůj letitý betlém za oknem galerie. Vánoce se blíží, dnes jsem již balil dárky pro mých 15 nejbližších. No, chyběly ještě asi 4 drobnosti.

Na Mikuláše jsem po pár letech vytáhl staré sklo - Orestegor 4/200 - a po pár týdnech zašel do lesa na Makala. Mezi kmeny procházely paprsky snad zimního sluníčka a ozařozavaly uschlé i ještě zelené listy stromů a keřů. Na zemi bylo i hodně jehličí. A zejména na listy jsem mířil svoji dvoustovku. No není to jednoduché, již jsme rozmazleni digitály a zde musím vše - clonu - čas - iso a hlavně ostření ručně. No a ty mé oči již nejsou nejmladší a ani brýle k ostrosti nepomohou. Snad vzniklo pár hezkých snímků.
Prosincový les starým sklem

V 70. letech jsme jezdili tancovat do nového kulturáku do Líšťan - v Lounech v té době nebyl žádný sál. Ještě v 90 tam hrál Olympic a kluci z Valmezu, ale pak jsem tam již nebyl. Až 9.prosince, snad po 20 letech, opět v Líšťanech a hned jako ve snu. Lépe řečeno viděl jsem "Sen v noci svatojánské" v úžasném provedení skvělého Divadelního klubu Jirásek z České Lípy. I když vzadu cinkaly sklenice pivařů, představení si se zájmem shlédlo asi 50 přítomných.

Jsem čím dál více lenoch, ale sluníčko mne vytáhlo alespoň do parku a kolem vypuštěného Hořejšáku. Je dohodnut (odložený) začátek rekonstrukce hned po Novém roce, věřím, že tomu tak bude. Peruc bez Hořejšáku není Peruc. Sem tam jsem zaznamenal perucké drobnosti.

V polovině prosince organizoval "můj" Milion chvilek pro demokracii dvě demonstarce v Praze - prvá s cílem na hlavním nádraží, druhá na Klárově. Bohužel jsem žádnou nestihl, stejně tak jako tu pondělní lounskou, pro silnou rýmu a kašel. Ale byl jsem v duchu s přáteli, kterým není hanebné konání dnešního vedení státu lhostejné.

Blížily se Vánoce a to znamená i pečení cukroví. U žádného pekaře v Lounech jsem 4.12. nesehnal linecké těsto na vánoční cukroví, tak jsem si řekl, "Zkusím sám." Zadělal jsem téměř kilo těsta (450hl.mouka,300máslo,150mouč.cukr,2žloutky,+).  Odpočinulo si v ledničce a čekal jsem, co z toho druhý den upeču. Ve čtvrtek linecké upečeno a těsta ani moc nebylo. 27 párů koleček na slepení marmeládou a 28 párů mini pracen na slepení krémem+čokoláda. Asi tak za týden. Další týden následovala vánočka a spiškuby a v polovině prosince jsem to trochu přehnal. Čokoládové měsíčky, škvarkové placky, nedělní oběd (na co jsem sáhl, nebylo dobře - vše kolem mne zapatlané). Ve úterý 17. již "dopečeno". Pracny slepeny kávovým krémem a namočeny čokoládou (obojí částečná improvizace). Krém i čokoláda zbyly, tak jsem udělal rychlou piškotovou placku (poprvé) a se zbytkem namazal. Cukroví mířilo do krabic a samozřejmě na košt i na tácek.

Ve středu 18. jsem očekával návštěvu. Již začátkem listopadu se ozval splužák Zbyněk z chomutovské průmky, že se chce u mne s několika dalšími stavit. Den D nastal, já přivezl z Uhelných skladů pár kýblů uhlí, zatopil v babiččině kuchyni ve starých kachlových kamnech a po poledni se kamarádi začali sjíždět. Se Zbyňkem přijel Luboš, po něm Eva a Jarda a nakonec ke mně trefil i Karel, původem z Hřivčic. Moc příjemné posezení a vzpomínání na školní léta. V roce 2020 to bude 50 let od maturity (já maturoval až ve 22 letech). Málokdy, kromě rodiny a kladenských fotografů, ke mně někdo přijde na návštěvu.
Další den jsme zakončili rok 2019 s Kulturní komisí Peruce ve dvoře v Kralovicích a v sobotu jsem zajel mezi koncerty do Černochova, kam zavítala Afrika. K Imbrům se vždy před Vánoci sjíždí z velké dálky milovníci afrického umění a drobných výrobků na Africkou předvánoční tržnici. Co krásných věciček tam bylo ke koupi a já si přivezl i darované čerstvé jmelí na vánoční lustr.
Afrika v Černochově

A začal čas vánoční. Stromek a vše jsem připravil již 23., letošní organizace návštěv se pozměnila. Vnučky jsou dospělé, pravnoučata rostou, rodina se rozšiřuje. Letos byl na řadě můj Štědrý večer u dcery, tentokráte změněn na Štědrý oběd. Dostavil jsem se do Dobroměřic po návštěvě hrobu Langerů v Lenešicích po 13. hodině. Dorazili i ostatní a ve 14 jsme usedli ke svátečnímu stolu k rybí polévce a kapru (pro někoho řízeček, klobása). Dobře najeděni jsme šli s velkými prskavkami zvát k nám Ježíška. A skutečně přišel. Těch dárků, co dal pod stromeček. A stejně jako u vás, rozbalování, radost, překvapení. Poseděli jsme do večera, kdy jsme se rozjeli - vnučky k rodičům partnerů a já domů.
Také již tradičně se můj perucký domek odpoledne na Hod Boží vánoční zaplní celou mojí rodinou No a letos nás bylo - počítejme - dcera a syn s partnery, čtyči vnučky a tři jejich partneři a čtyři pravnoučata - takže patnáct nejbližších. A zase stromeček, krásné dárky, společné fotografování. Mám rád tato rodinná posezení a všechny, kteří přijedou. Krásný a šťastný Štědrý podvečer a Boží hod s vnučkami a pravnoučaty.
Moje rodinné Vánoce

Já ještě o Štědrý večer zašel na perucký hřbitov, rozsvítit svíčku mým šesti nejbližším předkům a poté na "Půlnočku" do kaple M. J. Husa na Peruci. Tam jsem ještě zavítal i o Silvestra odpoledne, na společné rozjímání.

Na sv. Štěpána jsem vyšel do slunného odpoledne jen kousek za ves, k peruckému vodojemu. Chtěl jsem až ke křížku na bývalé císařské cestě, ale po pár krocích v poli jsem měl boty pěkně obalené bahnem. Nezvyklý čas vánoční...
Vánoce na sv. Štěpána

O koncertu 5P Luboše Pospíšila v Praze jsem již v článku psal. Samozřejmě jsme jeli dříve, aby se Pájinka s kapelou mohla připravit na večerní vystoupení. My jsme se rychle prošli z Malé Strany na Staroměstské náměstí, nejkrásnější, ale nejhroznější částí matičky Prahy - Královskou cestou. Věže, Karlův most, Vltava, výstavné domy a paláce kolem, to je úžasné. Když chodec sklopí zrak, příjemný pocit zmizí. Stovky turistů jsou břemenem současné doby, ale ta přízemí domů s obchody, plnými zbytečných cetek, které s Prahou nemají nic společného, nevkusné reklamy a výzdoba, to vše dělá ze Starého města Disneyland. Jeden by až s nostalgií vzpomínal na tiché uličky, i když s otlučenými fasádami. Dobu ale nezastavíš, já si užíval to krásné. Občas mi i v ruce cvakl malý Canon.
Večerní klasika

Ve výčtu koncertů v předchozím článku jsem zapomněl ještě na jeden. V perucké knihovně zněla v sobotu odpoledne celé 4 hodiny dechovka v podání Rodáků. Proběhlo zde tradiční rozloučení se starým rokem. Příjemný a pohodový čas s velkým občerstvením z rukou místních žen. Jen těch Peručáků přichází čím dál méně, stárnou a ti mladší nemají zájem. (Bohužel letos nebyla akce ani v kalendáři akcí a pozvání bylo pouze rozhlasem na Peruci na poslední chvíli.)

Poslední neděli roku 2019 opět svítilo "jarní" sluníčko a tak jsem vyšel k předsivestrovské Podkově. V Lázních jsem již dlouho nebyl. Za slunečného svitu jsem vyrazil dolů k Oldřichovi, po silnici a pěšině jsem došel až na koupaliště. Původně jsem myslel, že se zde otočím, ale proč jít domů, když je tak krásně. S křižovatky za bývalým mlýnem jsem vyšel podél potoka po původní pěšině, kde bývalo několik můstků přes potůčky železité vody. Ty tam již nejsou a cesta končí asi sto metrů před studánkou. Těmi jsem se prodral vzrůstajícím porostem. Vody od studníční panny jsem se nenapil, pokračoval jsem přes plynovod až k bájné kamenné podkově. Někdo vyvalil kámen z jejího levého ramene, vrátil jsem ho na místo a přijdu zase až na jaře vyhrabat listí a zlikvidovat nálety v podkově a okolí. Zpět po "stradonické dálnici", silnici k hotelu a Šlepkou zpět domů. I "zimní" les je příjemný.
K předsivestrovské Podkově
A byl konec roku, Silvestr večer doma (kam a s kým jít ven?), televize nic moc, půlnoční kanonáda (hrůza) a ráno již bude rok 2020.
Všem mým čtenářům ještě jednou pohodový, vydařený a zdravý rok dvou dvacítek.