Bude to těžké vzpomínání po 14 letech, ale když mám na svých stránkách všechny naše zájezdy s Růženkou musím doplnit i ten prvý. Bohužel jsem v té době ještě neměl ani svůj notýsek, do kterého si zaznamenávám stručné poznámky z cest. Tak jak jsme tenkrát jezdili po zámcích na Loiře až do Paříže.

Tak trochu jsem se vnutil paní Vorudové do zájezdů, které pořádala již několik let. Já "o západ" jen zavadil začátkem 90. let a od té doby jsem nikde nebyl. A Francie, ta byla vždy mým snem. S modrým autobusem pana Ohema jsme v noci z 29. na 30 července 2006 překročili francouzskou hranici (snad někde v Alsasku) a zamířili ke známé Loiře. Jistě jste všichni slyšeli o Panně Orleánské a právě Orleans bylo naší prvou zastávkou. Sv. Jana je tam na mnohých místech, před radnicí i na náměstí. Poprvé jsem viděl francouzský kolotoč a hlavně prvou katedrálu. Ohromná stavba, uvnitř nový moderní oltář (hodně katedrál bylo zničeno ve světových válkách) a bohatě zdobený vchod. I úzké kamenné uličky, bíle stavby s břidlicovými střechami, to byl pro mne zážitek.
Přejeli jsme Loiru a ocitli jsme se u prvého zámku nad jejím tokem. A rovnou to byl královský Chambord, ohromná stavba plná komínů a věžiček a kolem vodní kanály s velkým parkem. Skutečně královské sídlo se zajímavým schodištěm ve vstupní hale. Když jdete dolů, nepotkáte ty, co jdou opačným směrem - je dvojité.
Kousek popojedeme a jsme u dalšího zámku - Cheverny. Ten je v soukromých rukou, rodina bydlí v přilehlém statku a sám majtel nás provázel. Také jediný zámek, který měl průvodce v češtině. Velkou zajímavostí byla ohromná smečka loveckých psů a také bylinná a květinová zahrada. Samozřejmě i zde velký park s vodními plochami. Bylo vidět, že zámek stále žije. Končí náš prvý den a my poprvé spíme v turistickém hotýlku, skromném, ale příjemném.
Druhý den jsme přijeli do historického Blois na severním břehu Loiry se zámkem, který byl také využíván francouzskými králi  a se starým mostem. I k tomuto městu měla vztah Jana z Arcu, její velká socha stojí na hradbách. V ulicích města byly staleté památky, menší katedrála, kamenné utopené studny, schodiště i nové náměstí tří klíčů. Nad hlavní třídou se tyčí socha Denise Papina (znáte jeho hrnec). Na zámku úžasné dřevěné malované stropy a naproti palác, plný řvoucích draků.
Opouštíme Loiru a míříme k řece Cher. Tu překračuje zámek Chenonceau, známý z mnoha filmů. Řeka byla za 2. války hranicí mezi německou a zrádcovskou Francií. Na mostních obloucích jsou dvě velké galerie, které sloužili k útěku před nacisty. Jedna z galeri byla využívána za 1. sv. války jako vojenský lazaret. V pilířích je úžasná "měděná" kuchyně. Ohromný park s vodními kanály je i zde samozřejmostí. Uprostřed přilehlého statku je socha selky se širokou sukní. Skutečně krásné místo.
Vracíme se zpět k Loiře do dalšího královského města ze začátku 1. tisíciletí, nad kterým se tyčí velký zámek. Pod jeho hradbami navštěvujeme vinařství a ihned míříme vzhůru. Vítá nás konstrukce Leonarda da Vinci, který zde žil a zemřel. Krásné jsou pohledy na hluboko ležící město přes chrliče na hradbách i na řeku pod ním. Zajímavostí je, že řeka není svřena do vysokých kamenných břehů, ale dává se jí volnost do širokých záplavových území.
Tours je známé město v této oblasti a bylo naším prvým cílem třetího dne pobytu ve Francii. Přijeli jsme ráno, všude klid a ulice mokré od kropících vozů. Zámek zde není, zato katedrála je ohromná a úžasná. Ještě úžasnější snad byly uličky a náměstíčka mezi desítkami hrázděných domů. Jeden z nich byl snad pouhých 1,5 široký. Zaujaly mne i vestavěné nové stavby, ladící s historií, i rekonstrukce hrázděných domů za použití nových technologií. V centru jsou i pozůstatky staveb z římské doby.
Z města opět na zámek, a to dokonce vodní Villandry. Zde jsme ale nešli dovnitř, ale prošli jsme jeho 7 zahradami. Meditační, vodní, francouzská, zeleninová,.. krásné prostředí. Údržba musí dát hodně práce, prý se o zahrady starají mniši ze sousedního kláštera. Nachodili jsme snad několik kilometrů, ale bylo to osvěžení po zámcích a kilometrech v autobusu. Na závěr jsem si z 5 Kč vzal volně nabízené rajče.
Posledním zámkem naší cesty byl zámek Šípkové Růženky Ussé. Prošli jsme opět sklepy, komnatami a skutečně, když jsme vystoupali až do věží, čekala nás tato pohádková bytost. V malých podkrovních komůrkách byl celý příběh princezny od narození a sudiček, až po políbení princem. Rozkošné a zejména pro děti určitě přitažlivé. Naše trasa podél známé francouzské řeky a památkách podél ní končí. Zájezd ale ne, zítra nás čeká...
...Paříž. Tak tam jsem se chtěl podívat vždy, kupoval jsem si i známé losy s Mona Lisou - 1. cena Paříž. No, nikdy jsem nevyhrál. Tak konečně, je asi půl desáté a již z dálky vidíme Eifeklovku. Projíždíme kolem Invalidovny a stavíme poblíž náměstí Concorde se známým Obeliskem, jdeme se podívat na Garnierovu operu a většina spolucestujících na nějaké voňavky. Já se radši procházím uličkami kolem a vsávám atmosféro Paříže. (To ještě nevím, že je to jen takový opar.) Autobus nás zaváží do výstavné moderní čtvrtě La Défens a odjíždí na povinnou zastávku. Vzhlížíme k vysokým skleněným stavbám a procházíme mladým bratrem Vítězného oblouku - Velkým obloukem Archa. Prý by se pod něj vešel Notre-Dame. I poblíž této moderny je starý kolotoč. Od sochy "Obrana Paříže" si fotím úžasný několikametrový pohled k Vítěznému oblouku, i trochu za něj k Louvru.
Metrem jedeme do centra a začínáme na náměsti V. Huga, kde prý kdysi šermovali mušketýři. Známý spisovatel je však ukryt v muzeu, venku stojí socha kteréhosi Ludvíka (asi XIV.). Zde poprvé vidím, že pařížské trávníky nejsou jen pro okrasu, ale i pro lidičky, kteří na nich leží, diskutují, piknikují. V podloubí hrají jazz čtyři muzikanti. Ulicemi procházíme centrem kolem muzeí a paláců, Pařížané spokejeně sedí a pojídají v zahrádkách restaurací a kaváren a my docházíme k Centre Georges Pompidou - muzeu moderního umění, které vypadá jako nějaká fabrika. Prý tady vystavuje i lounský Sýkora. Na náměstí u muzea jsou jakési mongolské dny.
Docházíme k pařížské radnici, od které již vidíme katedrálu Notre-Dame, snad tam na náš čeká Quasimodo. Ne, nebyl tam, tak jsme si mohli historickou stavbu prohlédnout i uvnitř. Je monumentální (dnes, když píši tyto řádky, musím říci byla). Naproti vidíme sídlo pařížské kriminálky a vpravo vcházíme na nadvoří - zahradu historické nemocnice.
Starým metrem se posouváme dál k nejznámější dominantě Příže, k Eifelově věži. Vystojíme si frontu, jenže pro velký vítr můžeme jen do 2. patra. I tak jsme měli město jak na dlani.
Blíží se večer, přijíždí pro nás autobus a odváží nás kolem Molin Rouge do další známé čtvrtě pod Montmartre. Po jediných dlouhých pařížských schodech vycházíme na vrchol k bazilice Sacré-Cœur. Překvapilo mne, že byla stavěna před 100 lety. Ohromné bylo procházet uličkami Monmartre kolem kaváren, hospůdek, mezi malíři a motorkáři. Již to není asi ta stará umělecká čtvrť, ale stejně místo moc působivé. Mrkli jsme se ještě z dáli na blikající Eifelovku, sešli k autobusu a nádvořím Louvru opustili po 12 hodinách Paříž.
Můj prvý velký zájezd za harnice končí, bylo to nádherné...

FOTO z cesty

Francie, den prvý
Francie, den druhý
Francie, den třetí
Francie, den čtvrtý 1
Francie, den čtvrtý 2