Již potřetí vyjeli kamarádi z Loun a na svých kolech do jízdy na podporu projektu Slyším, tedy čtu a spolku Dobroděj. V 5 etapách ujeli 487 km za 27 46´ čistých hodin a zdolali 4453 výškových metrů. Na 16 zastávkách seznámili děti ve školách i seniory v jejich Domovech se svou bohulibou činností.

O cestě psala na FB stránce Dobroděje na kole jedna z účastnic Petra Jantošová. Pojďte si projet tuto charitativní jízdu s ní.  

Letos Dobroděj na kole ujede cca 500 km. A proč to vlastně děláme? Chceme upozornit na Život se zrakovým postižením a propagovat spolek Slyším, tedy čtu. Tento spolek zprostředkovává nevidomým a slabozrakým knihy, které si nemohou přečíst. Spolupracujeme spolu již třetí rok a děkujeme za vedení besed a stánků.

Před startem: 3. ročník Dobroděje na kole považujeme za zahájený! Poprvé začínáme o den dříve a zdá se nám to do budoucna jako velmi dobrý nápad. Celý náš tým dorazil v plné síle kolem 16h do Kyjova. Ve vozidle "A" (Pavel, Katka, Petra, Verča, Ivetka) utíkala cesta velmi rychle, vzhledem ke složení a upovídanosti posádky se není čemu divit… chudák Pavel. Ve vozidle "B" (Milan, Lenka, Michal, David) ubíhala cesta za doprovodu Michalovo soukromého koncertu (kterému bych dala označení "chrápání v dešti") též velmi hladce. Po rychlém ubytování následoval stmelovací večer v Kyjovském pivovaru, kde jsme vzpomínali na minulé ročníky a užili si kopec legrace. Teď už většina účastníků nabírá sílu a sní o letošním třetím Dobroději na kole. Jdu se k nim přidat. Tak držte palce, ať zítra šlápneme do pedálů tou pravou. Jak se říká "do třetice všeho dobrého"! Kolům zdar!

1. den: 1. etapa za námi! Halelujaaaa. Máváme vám z Prostějova. Dnešní den začal velmi pozitivně besedou v Kyjově, kde byla hojná účast. Dokonce se k nám na prvních pár kilometrů přidala dvojice na tandemu (vidící a nevidomý) - tedy spíše to vypadalo, ze my jsme se přidali k nim, jelikož po celou dobu, co s námi jeli, udávali tempo našemu týmu. Po odpojení nám udal tempo David a to stálo za to - veškerý pocit toho, že jedu celkem rychle byl fuč, stejně jako David. Cesta do Vyškova byla dosti náročná, stejně jako zbytek našeho dne - největším nepřítelem bylo počasí! Ve Vyškově jsme měli zaslouženou super odpočinkovou zastávku v knihovně, kde se o nás krásně postarali. A pak zase vzhůru směr Prostějov. Vzhledem k větru a zimě hodnotíme zatím dnešní den jako nejnáročnější za celé tři ročníky. Tak nám držte zítra palce, ať se ta předpověď počasí nevyplní a jede se nám jen a jen lépe. Večer se nám opět vydařil, odměnili jsme se výbornou večeří a já dokonce dostala kafe do vánočního hrníčku - až taková je v Prostějově zima…

2. den: Huraaa, nezmrzli jsme a máváme vám ze Svitav. Ačkoliv se všichni kolem už odebrali ke spánku, já usedám k sepsání zážitků z dnešního dne. Nejen abyste věděli, jak pokračujeme, ale taky aby náš tým měl co ráno číst ke kávě (především Lenka s Milanem - páč i ve Svitavách je zima jako v Prrr...ostějově a místní tisk je daleko (přes silnici), tak se nám tam ráno nebude chtít. Zastávka v Prostějově na základní škole byla úchvatná. Všichni byli velmi vstřícní, dokonce se k naší besedě přidal i stánek z místní chráněné dílny, kde osoby se zrakovým postižením vyrábějí košíky a další různé předměty pedigu. Dále mířily naše kola (cyklistů i doprovodných vozidel) do Loštic, kde jsme byli ubytováni v rámci prvního ročníku, ale nestihli jsme tenkrát ochutnat zdejší vyhlášenou tvarůžkovou zmrzlinu. Nooo, vyzkoušet se má všechno, ale bylo to s ni stejné jako v tom vtipu se zajíčkem a mrkvovou - kdo zná, tak ví, kdo ne, tak byla prostě hnusná! Cesta pokračovala dál, tedy cesta se tomu úplně říkat nedalo, byla to spíš překážková dráha - blátem, listím a jehličím, završena stromem přes cestu - ale Dobrodějný tým je zvyklý překonávat překážky, tudíž jsme vyvázli. Teda vyvázli, pak to teprve začalo - jeden kopec za druhým, déšť, zima, a to taková, že dokonce i David se k nám přidal a nejel jako předvoj. Do Moravské Třebové jsme dorazili trochu později, ale náš bezvadný tým zvládl začátek besedy v domově pro seniory bez nás a my se po vzpamatování a zahřátí zdárně zapojili. Zastávka zde byla také super, takže se nám nejen kvůli tomu už moc nechtělo do deště, ale sebrali jsme síly a vzhůru do Svitav. Bylo by hezké, napsat, že jsme jako cyklisti dojeli všichni, ale bohužel náš cyklistický tým na posledních pár kilometrů opustila naše statečná Verča, která už od rána jela své vlastní tempo jako samostatná jednotka a za to zaslouží obrovský obdiv. Bohužel před Moravskou Třebovou se nějak nepochopila s kolejemi a tak to trochu odneslo kolo i její koleno. Ale nebojte se nic, ročník 91. je unikátní a Verča s námi pokračuje dál střídavě v autě snad po opravě bicyklu i na něm. No a my jsme si pěkně vyšlápli oooobr dlouhý kopec, pár menších a abychom toho neměli málo, tak když už jsme si konečně jeden sjeli, zase jsme si ho z důvodu špatného odbočení vyjeli nahoru. Každopádně zbytek cesty už byl celkem poklidný a světe div se, dokonce i z kopce. Až na poslední kilometr dnešní etapy, kde přímo před námi zapadly závory, a jel dlouhý nákladní vlak. My stáli v dešti se smutnými pohledy na ceduli "SVITAVY". Na úplný konec se Michalovi vybila navigace a bylo to… avšak dorazili jsme i tak na ubytování relativně včas - umíme si prostě poradit. Večer jsme vyrazili společně do restaurace, já jsem Verče nakrájela večeři, aby se chudák mohla najíst, a abych nevypadla z pracovního procesu. A to už je konec a kdo to dočetl až sem, tak si může za odměnu tipnout kolik tapů už mam na svém těle - zítra (jeeeje, tedy už dneska) dodáme odpověď.

3. den: Třetí etapa ve stylu tohle nevymyslíš - aneb BYLO NÁS PĚT a do cíle dorazili TŘI MUŠKETÝŘI. Odvolávám, co jsem napsala k první etapě a slibuji, že už nebudu hodnotit náročnost, vždycky totiž může být hůř - dnešek předčil pondělní zážitky. Vše začalo už ráno, kdy Pavel vyšel ven a zjistil, že předpověď počasí se vyplnila a venku je vážně zima, a to nejen jako v Prostějově, nýbrž jako ve Svitavách třeba v březnu, ale hrát si na MRAZÍKA květnu? No dobrá i tak jsme vyrazili na naší třetí etapu, kde nás čekalo 105 km, ale Michalovo navigace usoudila, že je to málo a tak jsme si ještě trošku zajeli - ale budiž ji (i Michalovi) odpuštěno. Pavel chtěl i našemu týmu v doprovodném vozidle udělat ranní bojovku a tak k první zastávce do základní školy ve Svitavách odvezl sebou i klíče od auta… avšak zavařil nakonec sám sobě, protože se musel vrátit a klíče jim dovézt - PAT A MAT A JE TO. Zastávka v Prostějově proběhla velmi mile, děti na zdejší škole tráví na rozdíl od Davida svůj volný čas s přáteli venku nebo četbou, a to je v dnešní době vzácnost! Hned pár kilometrů od Svitav nás čekal pěkný "kopeček", těch bylo pak ještě několik, ale díky bohu za ně, jinak bychom na těch kolech přimrzli. Jelikož jak my na kolech stoupali, tak teplota klesala, tedy vlastně ať jsme dělali cokoli, tak teplota se hýbala k nule, už to vypadalo, že budeme mít z iontových nápojů ledovou tříšť, která by pořád byla lepší než tvarůžková zmrzlina, ale chuť na ni úplně tak nebyla. Po poklesu teploty na 2,8° se nám pomalinku rtuť teploměru začala zvedat, dokonce cca za hodinu a půl až na 4,2°. V tomto čase se nám také začal vzdalovat Michal… a bohužel ve vesnici Vidlatá Seč, náš cyklotým z důvodů bolesti kolena opustil. Stejně ho podezřívám, že jen nechtěl zmoknout a pevně věřím, že se k nám zas zítra vrátí, páč už pršet nebude "Začíná to vypadat, jako v JSTE NEJSLABŠÍ MÁTE PADÁKA, ten kdo se vzdaluje, záhy opouští tým" zahlásil Pavel po opadnutí Michala a od té doby jsme se raději drželi téměř pořád pohromadě. Roli navigátora převzal po Michalovi David a my s Pavlem jsme usoudili, že mu ji necháme, protože nám alespoň tolik neujíždí. Tradici toho, že naše cesta vede téměř vždy do kopce, dodržel a dokonce nás taky nezapomněl zavést k cestě, která končila v poli - tudíž obstál! Mezitím náš úžasný tým na čtyřech kolech odvezl Verču a její bicykl do servisu, už je opravené a vypadá to, že se k nám na zítřejší etapu také přidá. Huraaaa zas nás bude pět. Zastávka v Chroustovicích byla spíše rodinného charakteru, jelikož naši Hujerovi (Brožovi) mají rodinu všude, ohřáli jsme se u jejich sestřenky a vyrazili na městský úřad na besedu. Ta byla ležérnější, ale fajn. Nedorazilo tolik lidi, ale na druhou stranu, komu by se chtělo v tomhle počasí do místnosti, kde visí současný pán z hradu na

zdi?

Pokračování 3. etapy a celé jízdy.