Již potřetí vyjeli kamarádi z Loun a na svých kolech do jízdy na podporu projektu Slyším, tedy čtu a spolku Dobroděj.  V prvé části jsme s Petrou Jantošovou projeli z Kyjova až do Chroustovic, nyní budeme pokračovat ve třetí etapě a poté dojedeme až do cíle v Lounech.

3. den - pokračování: A pak to začalo… průběh jako z filmu NA SAMOTĚ U LESA, kdy stojí děda Komárek na zápraží a říká "Ch*ije a…“, či ZPÍVÁNÍ V DEŠTI, říkejte si tomu, jak chcete, ale čekalo nás 47km v dešti, větru a zimě. Byla nám taková zima, že jsme to téměř bez pauzy valili za naším týmem do Břehu, kde jsme dnes ubytovaní. Ufff dojeli jsme, protože Dobrodějci se prostě nevzdávají! A abyste věděli, tak náš tým je vážně kouzelný - vyšlete přání a v kempu na vás po teplé sprše čeká teplá medovina (David o ni od neděle básní) a tabulka čokolády (tu já teda můžu)! Díky týme!!! Anebo jen sdělíte po večeři naší zdravotnici Kátě, že vás bolí úpon v oblasti hýždě… a když pak po pár minutách nastoupíte do auta a najednou se z jejích úst ozve: "Péťo, já teda nevím, co s tím tvým zadkem uděláme!" No vzhledem k tomu, že byla Katka v tu chvíli v roli řidičky, tak jsem nevěděla, jestli mám jít radši pěšky nebo se tam ten můj zadek vejde… rázem byla všechna únava fuč a celé auto se smálo až do kempu. Sranda musí být a my si to tu náležitě užíváme! Sportu zdar a zítra nejdelší naší etapě nazdar!

4. den: A je nás zase PĚT aneb dnešní etapa s podtitulem - všechno je o lidech! Třikrát hurá, dnešní etapu (jen tak mimochodem 122km) jsme zvládli v plné sestavě. Už od rána bylo poznat, že to bude bájo den, protože teploměr se pohyboval kolem 10°, nefoukalo a NEPRŠELO! Kopců bylo minimálně, a když už, tak oproti předchozím dnům nás nemohl žádný moc překvapit - no, u Kolína je prostě rovina. Ranní cesta do základní školy v Kolíně probíhala ve svižnějším tempu a podobně i návštěva v tomto zařízení. Ale náš doprovodný tým zdárně zvládl několik desítek dětiček z prvního stupně. Naše cesta z Kolína vedla přes malebný les a dokonce i rozbahněné cesty, ale ani to nám nevadilo. Za zpěvu ptáčků jsme dorazili na mýtinu, kde se téměř všude tyčily nápisy "Soukromý pozemek " a uprostřed stál skoro jako boží zjevení stánek s pivem a paní, která právě narazila sud. Vypadala osaměle, tak jsme se s ni zastavili na kus řeči a zjistili, že na té mýtině byl v sobotu charitativní koncert pro onkologicky nemocnou dívenku - to vám byl pro nás dobroděje tak hřejivý pocit, že dobro se děje… i v Kolíně. Paní nám poradila kudy nejlépe jet, abychom nezapadli do bahna, navíc Verča měla nove čisté kolo a nechtěla si ho ušpinit. Michal na to šel chytře, a proto raději občas kolo přenášel přes kmeny, aby nebylo moc od bláta. Při vzniku fotky zahlásil David: "Prosím tě, hlavně nefoť tu cestu vedle, kterou jsme to my objeli, ať pak není za debila". Takže jsem ji kolegiálně pochopitelně nevyfotila celou. Nooo nějak nám náš lazar-tým za ten den pauzy zpychnul! Po pár kilometrech jsme udělali trošku delší nechtěnou zastávku, kdy jsme museli měnit duši - ale nebojte se nic, jen tu na Pavlovo kole. Dobrý duch týmu se nás stále držel. Výměna byla rychlá díky Davidovo schopnostem a mojí výbavě na kolo, náš "šéfik" měl totiž vše v autě a tam mu to bylo prd platný. Já jsem konečně zjistila, že ta černá věc, o které jsem si myslela, že to je stará tyčka od nanuku je montpáka a při výměně duše je celkem důležitá - tož ale měla jsem jednu, naštěstí jeli náhodou zrovna kolem dva cyklisti a dvě nám půjčili - no zkrátka nás dojel náš lazar-tým, doplnil naší výbavu a jel napřed. David si přitom když sundaval plášť nebyl jistý, jestli to na tom kole je čokoláda nebo ho*no… chvilka napětí… a tohle prozradíme až v komentáři za odměnu těm, co dnešní report dočtou. Duše vyměněna a my mohli vyrazit dál. Při tom, jak si to valíme rychlostí 27km/h, abychom nepřijeli úplně pozdě na naší další zastávku do domova pro seniory v Lysé nad Labem, přišel ten největší šok - VYSVITLO SLUNCE! Ach, my málem za ty 4 dny zapomněli, jak vypadá. V Lysé jsme se pozdravili se seniory, tým v doprovodném vozidle za nás odříkal besedu, protože jsme přece jen dorazili později, já se jako celebrita na jeho žádost vyfotila s jedním zdejším klientem a jelo se. No tedy ne tak daleko, jelikož nebylo kam spěchat, Michal s Verčou na nás už čekali v malebné hospůdce, kde jsme si dali výbornou polévku. Ale ještě lepší než polévka byla paní číšnice, která nejen, že nám dala navíc buchtu a hroznové víno, ale dokonce mi naproti přes náměstí došla do obchodu, protože po informaci, že je to "jen" 5 minut chůze bych tam asi nedošla. Po polévce za námi dorazil zbytek týmu a užili jsme si i společnou chvíli plnou smíchu… a pak vzhůru do Mělníka! Sem za námi dorazil další člen našeho týmu Toník. Tudíž pozor dámy a pánové poprvé se ke konci naší tour mění počet cykloúčastníků směrem nahoru a dnes nás vyráží z Mělníka 6. Tak držte palce, omlouvám se těm, kteří už mají po své ranní kávě a nemohli si k tomu přečíst včerejší report z cest, ale nějak na něj už včera nezbyla síla. Včera jsem ho zvládla jen rozepsat. Už takhle jsem spala necelé 4 hodiny - ale opět je to jedna z nejkrásnějších dovolených, kterou si člověk může přát. Kde jsou lidi s dobrým srdcem a úsměvem na rtech, tam je hej! Držte palce na dnešek a přijeďte nás podpořit na Peruc k Plazíkovi do Galerie anebo do Loun před domov pro seniory.

5. den:  Jsme v cíli a dnes už vám máváme ze svých domovů. Včerejší etapu jsme po celém týdnu označili jako dětskou. Až na pár kopců (jeden tedy velmi výživný u Evaně) byla cesta k domovu jedním slovem KRÁSNÁ. Ranní zastávka v základní škole v Mělníku se i přes patrnou únavu všech účastníků zájezdu vydařila na výbornou. Pak náš o Toníka posilněný cyklotým pokračoval směr Roudnice nad Labem - ach to vám byla krása - rovina, teplo, žádný vítr ani déšť a dokonce i místy vysvitlo slunko. David se rozhodl, že by bylo dobré udělat si selfie na kole, abyste nám věřili, že jsme to vážně ujeli. Tak po cca 9 km jízdy pořídil fotku a říká: "Hele, to je divný pořád nás je tam jenom pět… jak je to možný?" (podotýkám, že to všechno bylo pořád za jízdy) a najednou se zezadu ozývá hlas, který volá: "Děckáááá, já jsem asi píchnul." - no nebudu to zbytečně komentovat, Toníkova posila moc dlouho nevydržela. Ale vše dobře dopadlo, duši jsme měli a vyměnili - tedy - jeden měnil, zbytek podporoval. Nakonec když David zjistil, že Tonda má kolo na rozdíl od Pavla čisté, zželelo se mu ho a přiložil ruku k dílu. A my jsme mohli opět pokračovat v plné sestavě směr Peruc. Cesta na Peruc byla trochu náročnější, ale na druhou stranu poprvé došlo na odhazování svršků u někoho i spodků a k Plazíkovi někteří z nás dorazili dokonce v tričku a jiní i v kraťasech. No a co vám budu povídat, kdo Plazíka zná, tak ví, že je to učiněný poklad - a tak na nás uprostřed jeho malebného dvorku čekal prostřený stůl s česnečkou, kterou doplnil o úžasně vonící mísu čehosi - všichni tvrdí, že to byli škvarkové placky, ale vzhledem k tomu, že jsem vegetarián, tak ty já bych si přece nedala a tohohle jsem si dokonce přidala, takže těžko říct co to bylo, ale bylo to vynikající. DĚKUJEME. Po vydatném občerstvení, dorazily dětičky z místní družiny a začala naše poslední beseda, děti byly skvělé a náš doprovodný tým též. 

 

FOTO ze zastávky na Peruci. 

Tudíž cyklotým sebral poslední síly a jel si vyšlápnout kopec z Peruce do Loun - placky v břiše byly po cestě znát na celém našem týmu, ale i tak jsme to nakonec zvládli a za velikých ovací jsme přesně v 16h dorazili před Domov pro seniory v Lounech. Zde proběhlo slavnostní zakončení a my ještě jednou moc gratulujeme klientům a zaměstnancům ke zdolání dalších 500 km na rotopedu a děkujeme jim za jejich podporu celé naší akce. Vzhledem k tomu, že se nám po rozloučení stýskalo, sešli jsme se s týmem večer v hospůdce, společně povečeřeli, nasmáli jsme se a zhodnotili jsme, že i přes nepřízeň počasí to byl prostě opět bájo týden. Trochu tady samu sebe dojímám a asi budu muset vyrazit k Brožům na kafe, protože vstát a nemít tu partu skvělých lidí kolem sebe, je teď vlastně trochu smutný… ale všechno jednou končí a něco nového začíná, a my se už moc těšíme na další ročník, který doufáme, že bude minimálně takhle skvělý, jen za alespoň trochu lepšího počasí. Děkujeme všem za podporu, pomoc a spolupráci byl to super týden. A komu by se po nás stýskalo, tak vás všechny srdečně zveme v sobotu 15. 6. 2019 od 14h do lounské Stromovky na DOBRODĚNÍ!

A na závěr ještě jména těchto úžasných človíčků.
Cyklisté: Pavel Brož, Michal Brož, David Horecký, Petra Jantošová, Verča Brecklová - Toník Hluštík
Podpůrný tým: Lenka a Milan Brožovi, Katka Brožová, Ivetka Prášilová - Francírková

1. část

Zdroj a více informací na Facebookových stránkách Dobroděj na kole