V roce 2009 se na mne obrátil kamarád Vítek a jeho dcera Helenka o pomoc při získání podkladů k její práci ve škole. Něco jsem dodal, něco poradil a Helča mne za to poskytla svoji práci o historii Peruce pro čtenáře Peruckých stránek. Ve třech pokračováních vám je nyní předkládám.

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Historie

Cukrovar a pivovar na Peruci

Sugar refinery and brewery in Peruc

Helena Páchová
Gymnázium V. Hlavatého

Anotace
Práce se zabývá popisem dvou průmyslových výrob v obci Peruc. Převážně z doby, kdy majitelem Peruce byl rod Thun-Hohensteinů. Práce obsahuje informace o těchto objektech z konce 19. A začátku 20. Století. Ani jedna z těchto výrob se nezachovala.
Klíčová slova: Peruc, Cukrovar Peruc, Pivovar Peruc, Thun-Hohenstein, Velkostatek Thun-Hohenstein

Anotation
Work deals with the description of two industrial productions in the village Peruc. Mainly from the time when the owner of the House Peruc Thun-Hohenstein. The work contains information about the objects from the late 19th And 20th Century. Neither of these products has not been preserved.

OBSAH:
ÚVOD
1 PERUC
2 CUKROVAR
2.1 ŠLEPKA
2.2 ZAMĚSTNANCI
2.3 BUDOVY
2.3.1 LABORATOŘ
2.4 VÝROBA
2.5 VÝTĚŽKY CUKROVARU 1888- 1898
3 PIVOVAR
ZÁVĚR
CITACE
PŘÍLOHY

ÚVOD
V mé práci se chci zabývat historií zaniklých průmyslových výrob na peruci-panského pivovaru a cukrovaru. Chtěla bych shrnout některé dostupné informace a vytvořit z nich celek. Podíváme se také na provoz a výsledky výroby cukrovaru a pivovaru a na některé jejich historické dokumenty. V práci budou obsaženy i některé vzpomínky bývalých zaměstnanců. V závěru práce budou fotografie současného stavu pivovaru.

1 PERUC

Peruc je městys vzdálený asi 15 km od Loun. Peruc získala statut městys dne 18. listopadu 1898 od Františka Josefa I. V statutární listině (encl. 1a, 1b) František Josef I. také dovolil Peruci využívat znak (obr. 1). Znak byl blasován jako,,Stříbrný štít s modrou obrubou, kosmo od levé strany k pravé přepažený zlatým červeně lemovaným břevnem. V hořejším poli červený štítek, v němž jest stříbrný dvouocasý český lev se zlatou korunou a červeným jazykem. V dolejším poli dub přirozený vyrůstající ze zeleného trávníku, jenž vystupuje od spodu štítu.“ Tento znak v lehce upravené podobě používá Peruc dodnes (encl. 2). Posledním majitelem byl rod Thun- Hohensteinů.
Thunové se velmi zasloužili o hospodářský a kulturní rozvoj Peruce. Thunové podporovali i drobné živnostníky, pro které byli na Peruci v druhé polovině 19. století velmi dobré podmínky. V tu dobu na Peruci provozovalo svou živnost 66 mistrů s 65 tovaryši a 21 učedníky. Na dnes již rokokovém zámku nechali vybudovat knihovnu (sloužila i jako veřejná), která v roce 1873 zahrnovala okolo 56 000 knih a v 20. a 30 letech 20. století obsahovala až 65 000 svazků, z toho asi 80 vzácných prvotisků a několik set rukopisů. Thunové udržovali úzké kontakty s předními vzdělanci doby. Mezi jejich dobré přátele patřil např. A. E. Komers, J. Dobrovský, J. Jungmann nebo V. Hanka. Za doby peruckých pánů Thunů přichází také na Peruc jedna z nejvýznamnějších osobností - kněz, profesor a vlastenec František Daneš.
Daneš učinil Peruc centrem obrozeneckého života kraje. Za Danešem se sjížděli vzdělanci nejen z okolí, ale také sem jezdíval např. K. H. Borovský, který Peruc hodnotil velmi kladně. Jeho slovy: „ Peruc je Thunovo panství, na němž se zachází s lidem trochu líp než všude jinde. Jsou tam tři kněží, všichni moji známí a moudří lidé, kteří nepletou o zázracích a kropenici, nýbrž mluví
s lidem rozumně. Peruc je hlavní sídlem zdravého rozumu.“ Dalšími známými osobnostmi,které na Peruc dojížděly, jsou také Fr. Palacký nebo Sv. Čech. Čech na Peruc jezdil nejen za Danešem, ale také k jeho prarodičům. Jeho sbírka Ve stínu lípy obsahuje vzpomínky na dětství prožité na Peruci, kde s babičkou sedával na lavičce před domem pod mladou lípou.
Peruc je známa nejen díky aktivitám Fr. Daneše, ale i svými památkami a historickými událostmi. Poblíž náměstí stojí barokní kostel sv. Petra a Pavla (obr. 2), který byl postaven v letech 1722-1724 místo původního středověkého kostela. Kostel navrhl Petr Pavel Columbani. Kostel zdobí několik soch např. sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Petra, sv. Pavla a také Krista. Naproti němu se rozkládá trojkřídlý patrový zámek (encl. 3), jehož rokokovou přestavbu původního sídla prováděl v letech 1694 – 1724 italský stavitel Antonio Porta. Po jeho smrti práce dokončil v letech 1760 – 1770 Petr Pavel Columbani. Sochařská výzdoba sloupového schodiště v oválné vstupní hale zámku je bohatě vyzdobena sochami andílků – světlonošů z dílny I. F. Platzera z doby kolem roku 1170 (encl. 4). Na zámku také pobýval malíř Emil Filla. Na jeho počest byla v jižním křídle otevřena pamětní síň se stálou expozicí. Emil Filla tvořil na Peruci až po druhé světové válce. Fascinoval ho výhled na České středohoří. Nejznámější historickou událostí Peruce je příběh o Setkání Knížete Oldřicha a pradleny Boženy.
Kníže Oldřich se vrací kolem roku 1001 se svojí družinou z lovu. Při průjezdu Perucí uviděl krásnou dívku peroucí prádlo. Na první pohled se do ní zamiloval a rozhodl se, že si ji vezme za ženu. Zeptal se jí na jméno a na otce. Dívka odpověděla, že je Božena dcera Křesinova. Kníže uskutečnil své rozhodnutí a Boženu si opravdu vzal. Ta mu porodila syna Břetislava. Břetislav byl velmi silný a sebevědomý panovník. Poté co upevnil svou pozici doma začal rozšiřovat území směrem na polské území. Tuto událost dnes připomínají dvě památky. Oldřichův dub (obr. 3), u kterého měl Oldřich přivázat svého koně a pod kterým měl odpočívat, je starý kolem 1000 let. Má kmen u kořenů široký až 970cm, ale jeho kmen je dutý, protože byl vypálen vandaly. Přesto stále žije. Byl oceněn titulem Strom hrdina od Nadace partnerství v programu Strom života. Nedaleko dubu stojí pseudogotická Boženina studánka. Studánka (encl. 6) stojí na místě bývalého potoka, v němž Božena prala prádlo.
Nedaleko Peruce také došlo dne 19. srpna 1813 ke schůzce ,,tří císařů“- rakouského císaře Františka I., ruského cara Alexandra I. a Prusko bylo zastoupeno Fridrichem Vilémem III. Schůzka sloužila k vytvoření protinapoleonské koalice. Dnes zde stojí památník ( encl. 5).
Městys se skládá ze 7 obcí, z nichž Peruc byla a je tou nejvýznamnější. Dříve se zde pořádaly trhy a sídlili tu majitelé panství. Dnes je zde obecní úřad, veřejná knihovna a devítiletá základní škola, do které chodí většinou děti z Peruce a okolí. Jednomyslné rozhodnutí o stavbě základní školy padlo 18. 1. 1910. Slavnostní položení základního kamene se konalo v neděli 25. 6. 1911. Do kamene byl vložen pamětní spis a časopisy z té doby. 26. 8. 1912 proběhla kolaudace Okresní školní radou v Lounech. 8. 9.1912 byla budova vysvěcena panem vikářem Josefem Kubáčem. První školní rok 1912/13 začal 17. Září. Škola se musela kvůli zvětšujícímu počtu žáků rozšířit. Práce byly ukončeny v pátek 31. srpna 1984. Zahájení školního roku 1984/85 bylo zvláště slavnostní, protože dnem 2. září 1984 byl uveden nový pavilon 1. stupně do provozu. Jsou v něm 4 učebny, 2 třídy školní družiny, žákovská a učitelská knihovna, sborovna, 4 kabinety, 2 sklady, ředitelna, místnost pro výchovného poradce, žákovská kuchyně a šatna provozních zaměstnanců. V roce 1997 byla ještě dostavěna „velká“ tělocvična. V současné době se učí 130 žáků v obou budovách. Ve škole také funguje jídelna.
Peruc je sice malá vesnice, ale je významná pro své okolí. A tak tomu bylo i v minulosti.

Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně, použila jsem pouze podklady (literaturu, SW atd.) citované v práci a uvedené v přiloženém seznamu a postup při zpracování práce je v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění.

Poděkování
Děkuji panu M. Blažkovi a pracovníkům státního archívu v Děčíně za obětavou pomoc a podnětné připomínky, které mi během práce poskytovali.

Pozn. PS: odkazy encl. 1, ... a originály vložených obrázků jsou v přiloženém albu ZDE .

Pokračování příště: CUKROVAR