Pan Tlustý z Pátku nám poslal další zajímavé články o obci, která na přelomu prvého a druhého tisíciletí hrála významnou roli v našem regionu. Pojďme se s ním do této historie ponořit.

Pátek nad Ohří

    Poprvé se jméno Pátku, a to ve tvaru „Patcha“, objevil v listině knížete-biskupa Jindřicha Břetislava. Ten v roce 1196 potvrdil dar od šlechtice Milhosta. Ten obdaroval vznikající klášter v Mašťově a mezi uvedenými vesnicemi se objevil právě Pátek.
    Daleko dříve před tím, než se jméno Pátku dostalo do listin, žili zde lidé. To potvrzují archeologické nálezy. Například roku 1901 bylo při stavbě železnice nedaleko obce objeveno paleolitické ohniště se zbytky primitivních nástrojů vyrobených ze sobích a jeleních parohů.
    Vraťme se však k listinám. Po roce 1196 je Pátek zmiňován až v roce 1410. A to v urbáři, v souboru listin sumarizujících vztah mezi vrchností a podanými. Jedná se o zajímavý doklad o historii vesnice. Tehdy v ní žilo 26 hospodářů s rodinami. Urbář obsahuje také výčet dávek, které museli poddaní vrchnosti odvádět a také několik zmínek o vzhledu vesnice a jejího okolí.
    V době, kdy byl urbář psán, vlastnil Pátek pražský klášter premonstrátů, tak tomu bylo až do období husitských válek. Tehdy si majetek kláštera přivlastnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Od té doby byl Pátek ve vlastnictví světských majitelů a to až do roku 1710, kdy přešel zpět do rukou řádu premonstrátů, ti se o znovuzískání svého bývalého majetku snažili již po celé 17. století.
    Nejen svou historií je Pátek významnou lokalitou. Ale též mnoha osobnostmi, kteří se zde narodili či žili. Zajímavou postavou byl houslařský mistr Lanz. Ten na Pátku pracoval v 17. století, ale bohužel nezachovalo se nám o něm mnoho zpráv.
    Mezi nejvýznamnější rodáky patři bezesporu Bedřich Schnirch, inženýr, projektant a inspektor c. a k. státní dráhy v Praze. Podle jeho projektu byl v letech 1823 - 1824 postaven první řetězový most na evropském kontinentu.
    Další významným rodákem byl malíř Václav Březina. Vystudoval pražskou akademii, byl žákem slavné Mařákovi krajinářské školy a mimo jiné pracoval na výzdobě Národního divadla.
    V 19. století byla historie Pátku shodou náhod spojena s několika cestovateli. V roce 1829 se na pátek s rodinou přestěhoval tehdy pětiletý Benedikt Roezl, pozdější významný cestovatel a zahradník, který dvacet let pobýval v Americe. Na něj navázali jeho vlastní synovci, Eduard a František Klabochové, kteří se přistěhovali na Pátek s matkou roku 1862. Své dětství zde trávili i s Emilem Holubem, naším nejslavnějším africkým cestovatelem, žijícím na Pátku již od roku 1857.

Zámek

   Zámek na Pátku nad Ohří má dlouhou a bohatou historii. Již jedni z prvních majitelů Pátku, řád premonstrátů, vybudoval na ostrohu řeky Ohře tvrz. Ta měla chránit řádu okolních vesnic. Kdy byla tato tvrz postavena a jak vypadala se dnes již nedá určit. Jediné co je pravděpodobné, že stála na místě dnešního zámku, což potvrdil archeologický průzkum.
   První písemná zmínka o tvrzi je v urbáři, sestaveném v roce 1410, obsahujícím i starší listiny. V listině z roku 1374 je poprvé uváděna tvrz, stále ještě byla ve vlastnictví řádu premonstrátů se sídlem v Praze na Strahově.
   Po roce 1420, za husitských válek, strahovský klášter o svůj majetek přišel, byl mu zcizen. Od té doby, až do roku 1478, jej vlastnilo několik šlechticů. Například husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, Jan z Vartemberka či Vilém z Konic. Posledně jmenovaný svůj majetek postoupil v roce 1478 Jindřichu staršímu z Klinštejna. Jindřichův vnuk Jan nechal páteckou tvrz roku 1523 opravit. Stalo se tak poté, kdy k tomu dostal povolení od krále Ludvíka Jagellonského.
   Dcera Jana z Klinštejna, Magdaléna, přinesla Pátek věnem svému manželovi Janu z Lobkovic. Ten dal v rozmezí let 1544 - 1557 přestavět starou tvrz na renesanční zámek.
   Další rekonstrukce zámku proběhla kolem roku 1693. Tehdy Pátek vlastnil Gundakar z Ditrichštejna. Ten si pozval italského architekta Antonia Portu. (Podle jehož projektu byl postaven například starý barokní špitál v Lounech nebo zámky v Libochovicích a v Roudnici) Na Pátku A. Porta vystavěl obdélníkovou budovu, která vychází z předešlé renesanční stavby. Od té doby nebyl zámek již nikdy přestavován. Pouze bylo změněno vnitřním uspořádání některých místností a změněn vzhled vnější fasády směřující k řece Ohři. Stalo se tak po roce 1710, kdy majetek zpět získal řád premonstrátů.
   Novým majitelům nevyhovovalo funkční rozmístění některých místností a také velikost kaple. Ta byla doposud jen soukromou kaplí majitelů zámku. Premonstráti z ní vytvořili kapli veřejnou a proto bylo nutné ji zvětšit. K tomu účelu posloužila i část přilehlé chodby.
   Na výzdobě nově vzniklé kaple pracoval tehdejší významný řádový premonstrátský malíř Siardus Nosecký. Jeho dílem jsou také fresky v přízemí zámku v místnosti, která v té době sloužila jako letní jídelna a proto zmíněné fresky nají vztah k jídlu a pití. Nástropní malba v kapli je také zajímavá a, protože zobrazuje pátecký zámek v jeho tehdejší podobě.
   Řád premonstrátů vlastnil zámek až do konce druhé světové války. Po ní byl velkostatek církvi vyvlastněn na zámku byla umístěna Okresní politická škola, Oblastní zemědělský archiv, úřadovna MNV, školka i místní knihovna.

Pokračování příště.