| Dopisy z Reichu 0 |
| Napsal Plazík st. | |
| Čtvrtek, 28 únor 2013 | |
|
Již jsem se zde zmiňoval o tom, že po deseti letech přebírám a částečně likviduji věci po mé mamince. Je toho hodně a těžko se vše přebírá a rozhoduje co vyhodit. Nyní jsem otevřel známou dřevěnou knihu s neznámým obsahem.
Již jsem také psal o nasazení mého tatínka na práci do Říše a uveřejnil jeho písničku z Braunsweigu. Jen musím opravit, že nejdříve byl ve Frankfurtu nad Mohanem a poté v Braunsweigu. Do Frankfurtu byl jako železniční dělník ve svých 25 letech poslán v květnu 1944. Pravděpodobně na Vánoce se vrátil domů a po Novém roce opět odjel do již zmíněného Braunsweigu, odkud po velkém bombardování Německa a postupu fronty utekl s kamarády přes vybombardované Drážďany. Na prvém místě byl nejdříve ubytován v lágru v Niederret (A) na jihu Frankfurtu a poté v průmyslové škole (B) v západní části města. 
Z Frankfurtu psal mé mamince, s kterou se nedlouho před tím seznámil (nebylo ji ještě ani 16 let), mnoho dopisů. A ty právě jsou v té dřevěné knize. Je to malý trezorek, který mamince udělal strýc Lipert z Cítolib v roce 1939 k jejím narozeninám. I když jsem o dopisech věděl, nikdy jsem se neodvážil podívat do této soukromé korespodence. Až nyní! A až nyní jsem zjistil, že to je asi 35 dopisů z Říše. Když jsem jich několik přečetl, rozhodl jsem se je z větší části uveřejnit. Je to svědectví o těžké době, o rozdělení blízkých lidí, ale hodně i o hrůzách války. A tatínek neodsuzuje prosté Němce, ale lituje je jako všechny ostatní lidi. Odsuzuje falešné myšlenky, které Evropu do této strašné doby přivedly. Vystihuje to věta z druhého dopisu. 
Budu vám zde postupně psaní mého táty uveřejňovat, aby jsme si my starší oživily své postoje k válce a fašizmu a ti mladší možná pochopili, jaká to byla doba. Bude to pro mne běh na dlouhou trať, ale věřím, že za pár měsíců přepíši vše.
(1
– pohlednice Praha-sv.Vít)
Haničko! Pokračování - Dopisy z Reichu 1 |
| < Předch. | Další > |
|---|
