Na serveru Velikáni je mezi vladaři i článek autorky Věry Štolbové o Peruci blízkému knížeti Oldřichovi I. Z rodu Přemyslovců. Věřím, že i vás zaujme.

Úvod
Velmi mne těší, že mi byl ke zpracování přidělen právě Oldřich I. z rodu Přemyslovců, mnoho historiků tvrdí, že se Oldřich se svými bratry o Český stát nijak nezasloužil, ba právě naopak. Já tvrdím, že založení Sázavského kláštera, znovupřipojení Moravy, či zabránění vymření Přemyslovců jsou věci záslužné a, že Oldřich byl schopným panovníkem. Avšak posuďte sami.
Rodina Oldřicha I.
Otcem Oldřicha I. byl významný český kníže Boleslav II., syn Boleslava I., a jeho matkou byla Ema, šlechtična z významného německého rodu. Oldřich měl dvě manželky, nejprve neznámou německou šlechtičnu, a po její smrti se oženil s jakousi Boženou Křesinovou, která mu dala jediného potomka, Břetislava. Sám Oldřich měl tři sourozence: Boleslava II., Jaromíra a Václava který zemřel v raném věku. Do rodokmenu, který následuje jsem ještě přiložil Doubravku, která byla sestrou Boleslava II. a vzala si polského Měška, který je s našimi dějinami spjatý stejně jako i jeho syn Boleslav II. Chrabrý.
Narození knížete Oldřicha
Roku 975 se prý jako čtvrtý syn narodil Boleslavu II. a jeho manželce Emě Oldřich . Místem jeho narození byl pravděpodobně Pražský hrad. Přesné datum jeho narození není známo, jakož tomu u nejstarších Přemyslovců bývá. Jediná věc, která je kromě roku narození jistá je to, že byl ze svých bratří nejmladší.
Stručné shrnutí událostí od roku 975 do roku 999
V roce 1981 zemřel v Libici kníže Slavník. Rok poté dosedl jeden z jeho synů, Vojtěch na post pražského biskupa.
Mnoho historiků tvrdí, že v sobotu 28. září 995,na boží hod, vznikl český stát, neboť tehdy byl prý vyvražděn rod Slavníkovců Vršovci za souhlasu Přemyslovců. České země se tak staly prakticky na 300 let državou jediného vládnoucího rodu Přemyslovců. Prameny uvádějí že masakr přežili jen tři Slavníkovci: Soběslav, který zemřel roku 1004 při obraně polských držav na Pražském hradě, Vojtěch, jež zemřel roku 997 v Prusích a jejich nevlastní bratr Radim, který po nedlouhém biskupování ve Hvězdně zemřel bez potomků , jakož i jeho dva bratři. Tak vymřel jeden z našich nejstarších šlechtických rodů u nás.
Roku 999 zemřel 9. února snad nejvýznamnější Přemyslovec 10. Století Boleslav II., otec mnou popisovaného Oldřicha I..
Oldřichovo mládí
O mládí Oldřichově se toho příliš mnoho neví. Kosmas jen podotýká: “Jaromír, dokud byl mlád, byl na dvoře otcově chován, Oldřich však hned v mládí byl poslán na dvůr císaře Jindřicha, aby se přiučil tamnímu mravu i úskočnosti v německém jazyce.”
Atentát na Oldřicha
Když bylo Oldřichovi 24 let, přišel málem o život , neboť jeho bratr Boleslav, jak říká Palacký: “Bažil po statku obou bratří svých, o nichž se obával, že by národ, jenž je miloval mohl někdy povolati na trůn na místo jeho, kterého nenáviděl,” učinil Jaromíra eunuchem. Oldřicha se rozhodl odstranit nadobro. Pozval bratra k sobě a ve vhodné chvíli se pokusil zinscenovat bratrovraždu v lázni. Oldřich patrně v posledním okamžiku informován, stihl o vlásek uniknout. Před nenávistí krutého knížete prchli všichni jeho nejbližší: vedle Oldřicha i bratr Jaromír a jejich matka Ema. Nalezli útulek na bavorském dvoře Jindřicha II., budoucího císaře. Vančura dodává: “Pobývali ve vyhnanství a jakož se často stává, stalo se, že tíseň a pronásledování daly v jeho srdci vyrůsti všemu, co v něm špatné bylo, a potlačily to, co jest veliké a ryzí”.
Stručný přehled událostí v českých zemích od roku 999 do roku 1003
Po smrti Boleslava II. usedl na trůn jeho syn Boleslav III. Vládl v českých zemích od roku 999 do roku 1002. Dříve než se stačil rozhlédnout přišel o území Krakovska. Pokusil zbavit svých dvou bratří (viz. Atentát na Oldřicha). Vyhnal ze země tehdejšího biskupa Thidada. To všechno svědčí o velké neschopnosti Boleslava vládnout Roku 1002 byl vyhnán ze země rozsáhlým povstáním a nalézá útulek moravského markrabího Jindřicha (jednu dobu byl prý držen v tamním vězení). Na český trůn je dosazen Boleslavem Chrabrým, polským knížetem, Vladivoj, který je prý vzdáleným příbuzným Přemyslovců. Říkalo se o něm, že byl synem Doubravky a Měška, ale spíše byl nějakým Měškovým levobočkem. Vladivoj udělal jednu věc, která ovlivnila české dějiny na několik století a to, že přijal říšské léno od císaře.
Krátký pobyt Oldřicha v Praze
Oldřich se dostal na krátko do Čech roku 1003. Když zemřel Vladivoj (prý se doslova upil k smrti), země zůstala bez panovníka. Na Vladivojovo místo usedl na krátko se svojí rodinou Jaromír. Boleslav Chrabrý, jakmile tohoto se doslechl, zajal právě z vězení vyšlého Boleslava III. a doslova na kopí jej usadil na trůn (i věděl že bude Boleslav špatně vládnout - taktika). Jaromír spolu se svým bratrem a matkou byli opět ze země vyhnáni. Jaromír neměl nejmenší naději se ubránit, neboť za dobu několika dnů,kdy byl na trůně, nebyl schopen zmobilizovat české vojsko. I museli se opět ucházet o pohostinnost na dvoře Jindřicha II..
Kniha Kosmova kronika - str. 56
Kniha Z dějin národa českého - str. 163
Kniha Obrazy z dějin národa českého - str. 168
Stručný přehled událostí Českých zemích od roku 1003 do roku 1004
Boleslav III. si prý počínal na trůně hrozným způsobem, takže český lid sám požádal polského panovníka, Boleslava Chrabrého o pomoc, aby se Boleslava zbavil. Ten prý velice rád uposlechl, rychle dorazil do Prahy, sesadil Boleslava a nechal ho uvěznit v některém z polských vězení, kde Boleslav v roce 1037 zemřel. Neustálé rozšiřování moci Boleslava Chrabrého se nelíbil říšskému císaři a připomněl mu, že by měl o Českou zemi císaře požádat a stát se tak jeho leníkem. Boleslav se vzepřel a mezi oběma panovníky vypukl velký spor.
Návrat Oldřicha do Čech
Když vypukla roztržka mezi císařem Jindřichem a polským knížetem Boleslavem naplno, vytáhl císař se svým vojskem do Cech v srpnu 1004. Po zralé úvaze vzal s sebou své hosty, ale dalo by se spíše říci rukojmí, Oldřicha a Jaromíra.Za okolností, které nejsou blíže známi, rozhodujícím způsobem uplatnil vliv, který tito Přemyslovci bezpochyby měli, alespoň na část českých předáků. Ostatně i lid považoval reprezentanty starobylého vládnoucího rodu nadále za oprávněné vlastníky země, za dědice tohoto území od mystických dob, a tak se Jindřichovi II. podařilo nečekaně hladce získat pro svou věc tehdejší české autority. Obrané body se Jindřichovi vzdávaly bez boje, české posádky sympatizovaly s přicházejícími Přemyslovci, takže po dobytí hraničních přechodů se v rukou císařových ocital jeden hrad za druhým. Jak se zdá, za krátký čas se polské nadvlády se po prvním znelíbilo být pod nadvládou Polanů. A tak, když německá vojska přiblížila ku Praze, bojovníci Boleslava II. opustili město bez boje. Zmatený ústup Poláků kryl oddíl Slavníkovce Soběbora. A tak na mostě přes hradní příkop tehdy zemřel poslední Slavníkovec. Jedna legenda dokonce hovoří o tom, že mu Oldřich sám rozťal hlavu. Roku 1004 se tedy dočasná okupace českého státu tedy skončila a knížecí stolec obdržel Jaromír. I on se musel podřídit císaři a jeho lénu. Oldřich tehdy prý do své správy obdržel Žatecko.
O Oldřichovi a Boženě
Ve svém vyprávění o knížeti Oldřichovi se nemohu nezmíniti o lásce knížete k Boženě Křesinové. Jde snad o první česky psaný milostný románek, jež by byl hoden zařazení do červené knihovny. Tuto pověst zaznamenal už Kosmas a postupně ji vyprávěla celá dlouhá řada autorů, ale do jaké míry zrcadlí pravdu nikdo zřejmě již nerozhodne. Podle knihy toulky českou minulostí se prý příběh odehrál takto. Snad roku 1004,(první rok vlády slabošského Jaromíra)lovil Oldřich u městečka Peruc nedaleko Ohře na Lounsku Ve zdejších hlubokých lesích, u studánky, tam, kde Peruc zřejmě ještě nestála, spatřil spanilou pradlenu, jak pere prádlo. Krása Boženy Oldřichovi učarovala. Sám byl ženat, ona(patrně) vdaná, ale to tenkrát neznamenalo žádnou velkou překážku, a proti, jak praví Vančura, nebyla. Muži si v té době přese všechny církevní zákony podržovali právo ženy střídat anebo shromaždovat, “ba považovalo se prý tehdy za hanbu”, praví Kosmas, ,, spojil-li se někdo trvale s jedinou. Oldřich mezi skromné rozhodně nepatřil, a tak “mladici s pletí bělejší, lesklejší než slonová kost” -
opět praví Kosmas, odvezl. Není známo, že by Boženin manžel Křesina (Palacký uvádí, že to byl její otec) protestoval, neví se ani, jak reagovala šlechtická manželka Oldřichova, natož, jak se jmenovala. Ale zapuzena prý nebyla, neboť s ní Oldřich manželství nerozvázal a Boženu pojal za choť až po smrti své legitimní manželky. Obapolná láska Oldřicha a dívky z lidu záhy přinesla zemi požehnání. Brzy, v roce 1005 se narodil “Český Achilles”, kníže Břetislav I. Bylo již na čase ! Vždyť nebýt Boženy, Přemyslovský rod by vymřel po meči. Bezdětný Boleslav III. zmizel nedávno v kterémsi polském vězení, a už se z něho neměl vrátit. Prostřední ze synů Boleslava II. muž u moci, totiž Jaromír, byl eunuch. Božena tedy zachránila situaci.
Oldřichův nástup na trůn
Roku 1012, Palacký mluví o tom, že to bylo na bílou sobotu, patrně za tichého souhlasu Oldřich smetl Jaromíra z trůnu. Přepadl ho se svojí družinou a znovu byl bratr jeho, věčný štvanec, vyhnán ze země. Jak Palacký říká:,,Jaromír byl prý muž dobromyslný a poctivý, ale oproti Oldřichovi slabý a velmi neschopný, a proto nedokázal bratru svému odolati a na místě se udržeti”. Jaromír uprchl do Němec, kde byl zajat a uvězněn na více než dvacet let císařem Jindřichem.
Kosmova a Dalimilova verze nástupu Oldřicha na trůn: Když začala být aktuální Měškova(správně podle času, kdy se děj má odehrávat by to měl být Boleslav Chrabrý, neboť Měšek I. zemřel roku 992) výbojná politika, byl Oldřich prý vychováván na císařském dvoře. Měšek prý zaplatil císaři za to, aby mu císař vydal Oldřicha. Císař prý podlehl moci peněz a Oldřicha Měškovi vydal, ten byl uvězněn v některém z polských vězení. Podle verze Kosmovy se Oldřichovi podařilo uprchnout. Verze Dalimilova, jež se podobá spíše báji, tvrdí, že se Oldřich ve vězení modlil ke sv. Janu Křtiteli a ten se mu odvděčil tak, že ho těsně před jeho popravou přenesl do malé vsi na českém území zvané Oldřiš. Měškovo jednání bylo prý podle Dalimila velmi kolaborantskými snahami jednoho člena českého rodu Vršovců jménem Kochan. Oldřich se podle obou kronik opevnil na českém hradě Dřevíč a odtud se snažil Poláky z Cech vypudit. Jednoho dne prý povolal k sobě muže(Kosmas tvrdí, že to byl jeho věrný sluha, Dalimil mluví o jakémsi pastýři) ,který měl prý vylézt na hradby Pražského hradu a začít troubit a řvát o vzpouře Cechů, kteří Poláky bijí hlava nehlava. Poláci prý, když toto slyšeli, dali se prý zběsile na útěk. Mnoho jich padlo(ušlapáním, pády z koní aj.) a jen Měškovi s několika bojovníky se prý podařilo utéci. Již zmíněny Kochan prý přešel opět na českou stranu a našeptal Oldřichovi, že za situaci v Cechách může Jaromír. Oldřich jej prý zaslepen Kochanovými slovy nechal oslepit a uvěznit.
Tak podle verze Kosmovy a Dalimilovy usedl Oldřich na trůn. Tyto prameny však nemůžeme brát vážně, neboť například vůbec nezmiňují Boleslava III. ani polského Vladivoje a další podstatná fakta
Počátek Oldřichovy vlády
Oldřich se ujal vlády na více, než dvě desetiletí. I Oldřich ač nepochybně mnohem obratnější a tvrdší, musel přijmout Český stát jako léno. Pravda, závislost na římskoněmecké říši neměla jen samé stinné stránky. Vynucené spojenectví ostatně zrcadlící daný poměr sil přineslo i některé pozitivní důsledky.Jedním a velmi významným bylo připojení moravského území k přemyslovskému státu.
Kniha Z dějin národa českého - str. 65
Roku 1033, když byl ještě Břetislav údělným knížetem na Moravě a kníže Oldřich vládl v Praze, chystal se císař Konrád II. na velké tažení do Polska. Vše nasvědčuje tomu, že Oldřich prvně za celá dlouhá léta vypověděl císaři poslušnost. Vančura dokonce uvádí, že se Oldřich spojil s Poláky: “Zatím v Polsku vypukly roztržky mezi syny Boleslava Chrabrého a sláva polského jména pohasínala. Tehdy se obrátil Měšek II. o pomoc ke knížeti pražskému a ten zapomenuv na staré nepřátelství a uvěřiv , že Polsko a Cechy mají společné nepřátele, chtěl družiti svůj meč s mečem Měškovím”. Konrád dal hned Oldřichovi okusit, jak se trestá vzpoura. Povolal Přemyslovce k sobě, a když Oldřich přišel, jednoduše ho zatkl. Palacký tvrdí: ...když konečně v letě roku 1033 dostavil se Oldřich před ležení císařovo u Werbenu, zatčen jest a na rozkaz jeho odvezen jest do vězení v městě Řezně tuším”. Zatím co jednoho vězně císař získal, druhého vězně se vzdal. Předchůdce Oldřichův, bratr Jaromír, roky vězněný v říšské vazbě najednou přišel Konrádovi vhod. A dva čeští panovníci si v podstatě vyměnili místa na trůně. Morava byla ponechána Břetislavovi.
Oldřich však plán císařův zkomplikoval. Oldřich se dostal z vězení ven. V tomto bodě se však prameny rozcházejí . Jedny mluví o tom, že z vazby prchl, jiné hovoří o tom, že se za Oldřicha přimluvila císařovna a on byl císařem propuštěn a kniha Vančurova uvádí legendu, podle které nechal náhle zchudlý Kochan z rodu Vršovců nechal svolat své příbuzné a s nimi se shodl, že Oldřich byl dobrý panovník, a že Jaromír musí být z trůnu odstraněn. Vršovci vymysleli plán, podle kterého poslali Oldřichovi tajnou zprávu a svých úmyslech. Kochan se rozjel za mužem z lesů slovoucím jménem Vintíř, který neoplýval žádnými statky, ale radou každému pomohl a prý byl za své rady císaři jeho chráněncem. Kochan přesvědčil Vintíře že Cechy potřebují za vládce Oldřicha a ne Jaromíra, a že by se Vintíř za Oldřicha měl přimluvit. Vintíř po zralé úvaze souhlasil a vyslal, podle legendy jednoho poutního mnicha, kterého naučil dlouhému vzkazu, za císařem. Císař prý žádosti o propuštění Oldřicha po dlouhé rozvaze vyhověl.
Z verzí které jsem zde uvedl se mi jeví jako nejpravděpodobnější ta, která říká, že kníže Oldřich z vězení uprchl.
Císař vzal nastalou situaci na vědomí a jal se zemi českou rozdělit na tři díly. Cechy měly být rozděleny mezi bratry Jaromíra Oldřicha. Morava připadla Břetislavovi. Oldřich však jakmile dorazil k Pražskému hradu jal se Jaromíra oslepiti a uvězniti. “Ty jsi, který vládneš na mém místě! Ty potkane!”
Oldřichův hněv padl i na Břetislava, který musel před otcem prchnouti do Bavor k vévodovi Jindřichovi (budoucímu císaři). Podle Palackého Břetislav utekl se k Jindřichovi,vévodovi bavorskému, jenž pak sám s vojskem do Cech přitáhl, usmířil opět otce se synem a opět obnovil předešlé vztahy mezi nimi(Oldřich se z vlády příliš dlouho netěšil, neboť o osm měsíců později, v listopadu zemřel).
Oldřichova smrt
Jsou dva názory na datum smrti knížete Oldřicha. Kosmas a palacký shodně tvrdí že zemřel 9.listopadu roku 1037. Já osobně se spíše přikláním k názoru, jejž prosazují knihy Panovníci českých zemí a Toulky českou minulostí, neboť jde o publikace novějšího data a dle mého názoru budou více objektivní. Obě dvě výše uvedené publikace přisuzují Oldřichovo datum úmrtí 9.listopadu, ale ne roku 1037,nýbrž roku 1034. Vančura Oldřichovu smrt popisuje takto:,,Nedlouho potom, co kníže vypudil ze země svého syna Břetislava, při hostině, když pil a jedl, a když s rozmarnou myslí chválil jídlo a když se smál poklepávaje prstem na okruhu číše , přihodilo se uprostřed žertování, že byl schvácen nevolností. Potom vstal a opět usedl. Zdálo se mu, že jakési vanutí zachvátilo jeho dech, zdálo se mu, že nastává jakási zběsilá jízda, zdálo se mu ,že okamžik a dlouhé trvání se spojuje jako luk a let šípu. Tu se objevil na jeho tváři úžas a okouzlení. I pozbyl smyslů a dokonal
Jelikož to byl jen normální člověk napáchal za svůj život mnoho chyb, ale jistě se o náš stát zasloužil i mnoha dobrými věcmi, a proto by mu měla náležet naše úcta stejně jako všem ostatním Přemyslovcům.
Kniha Obrazy z dějin národa českého - str. 178

Miroslav Blažek